Počátkem roku 1920 začala do církevního života v nové republice zasahovat i nová církev s označením Církev československá, která vyrůstala na základě národních tradic české reformace husitské i bratrské i pokrokových snah reformních tradic části římskokatolického duchovenstva.
Brno se s ní setkalo na základě mnohých členů, kteří s ní přišli do styku na jiných místech. V prosinci roku 1920 vykonal v Brně přednášku pozdější patriarcha, theolog a profesor náboženství Dr. Karel Farský.
Karel Farský
Od té doby se konalo mnoho dalších přednášek a setkání, na jejichž základě se začala formovat první obec v Brně, která se nakonec ustavila v roce 1921 zvolením první Rady starších podle řádných řádů církve jako vedoucí orgán. Ta se ujala organisování života obce, byli zvoleni i duchovní, kteří se starali o náboženskou stránku – především konání bohoslužeb, vyučování náboženství a konání svátostí.
Pěvecký sbor NO pod vedením Josefa Tomaštíka.
V květnu 1922 byla tato obec státně schválena a mohla vykonávat všechny pravomocné povinnosti církve. Neměla žádné vlastní prostory, kde by jako církev mohla plně pracovat. První bohoslužby se konaly na nádvoří dnešní Nové radnice, později se pronajímal sál Besedního domu.
Schůze Rady starších, přednášky a další akce se konaly v kanceláři na Dominikánské ulici, kde bylo dočasné sídlo obce. Záhy Rada starších zakoupila dům na Grohově ulici pro byty a případnou stavbu vlastního sboru.
Aby tato snaha mohla být brzy realizována, již v roce 1922 byl ustaven Stavební odbor, který od roku 1923 usiloval naplnit svůj hlavní záměr – stavbu sboru – vlastní střechy nad hlavou pro plnění poslání církve.
Jeho hlavní snahou bylo zajistit finanční prostředky, bez kterých se nedá nic realizovat. Byly vypsány různé sbírky, úpisové půjčky a další.
Matěj Pavlík – biskup Gorazd.
V té době byl také ustaven Pěvecký sbor pod vedením Josefa Tomaštíka, pozdějšího profesora Brněnské konzervatoře, o něco později i divadelní spolek Slavoj, který provozoval kulturní činnost divadelní i pořádání nejrůznějších akademií, z jejichž výtěžků se zavázal přispívat určitou částku z každé uskutečněné akce na stavbu. Podobně jednal i ustavený tzv. Chudinský odbor, konávající péči a pomoc potřebným, který se stal také pomocníkem při získávání prostředků na stavbu vedle své vlastní práce. Zpočátku akce probíhaly celkem dobře, ale brzy se velmi zpomalily a finanční částka příliš nerostla. Řešily se také i jiné,tehdy mnohem důležitější záležitosti, jaké vyvstaly zvláště zde na Moravě – totiž otázka zásadní orientace církve – být jako svobodné, reformačně orientovaná církev či spojit se srbskou pravoslavnou církví v podobu české pravoslavné církve.
Situace se vyjasnila v roce 1924, kdy snaha srbských biskupů, především Dositeje, podporovaná duchovním Matějem Pavlíkem, pozdějším pravoslavným biskupem Gorazdem, byla odmítnuta a Církev československá zůstala na své vlastní cestě, kterou zastával Dr. Karel Farský a většina církve.
Zatím v Brně církev rostla a rozšiřovala se do dalším míst, vznikaly nové náboženské obce v okolí Brna, i bohoslužebná střediska v samotném Brně. Potřeba vlastního sboru byla čím dál tím naléhavější. Byl zakoupen pozemek a vypsána soutěž na architektonický návrh. V soutěži vyhrál návrh architekta Víška, který byl později realizován. Stavba byla dokončena a slavnostně otevřena 28.9.1929.
Text: Květoslava Bezdičková
Tento text je vyňat ze sborníku – 80 let Husova sboru Církve československé husitské v Brně, Botanická.
Sborník Botanická – text