Stavba Husova sboru

Husův sbor patří mezi nejrannější a nejcennější funkcionalistické stavby v Brně, přestože nemá světovou proslulost vily Tugendhat. Není z chrámů jediný, následovaly prostorné a pěkné sbory, například v Králově Poli nebo v Židenicích a další. Ale Husův sbor má kromě svého časového prvenství a té okolnosti, že je hlavním stánkem Božím jihomoravské diecéze Československé církve husitské, také velmi zdařilé umístění v členitém terénu a je vskutku maximálně oproštěn od zdobných prvků, takže působí ve své jednoduchosti velmi monumentálně. Kupodivu byl podle dobových svědectví přijímán věřícími zcela bez rozpaků, naopak jako projev toho, že se shromažďují k vyslechnutí slova Božího ve svém jazyce podle dávných tradic národa, a že k tomu nepotřebují zlacené rámy a vůni kadidla. Náboženská obec je dnes mnohem menší než před takřka 90 lety v době založení církve, ale žije svým pravidelným životem, schází se v ušlechtilém prostoru Husova sboru a věří v nový rozkvět duchovnosti.

Pohled z parku v roce 2009.

Z historie vzniku
Krátce po založení brněnské náboženské obce Církve československé (název byl doplněn o slovo „husitské“ až později) dne 2. března 1922 byl ustaven stavební odbor s cílem vybudování nového bohoslužebného sboru, který měl nést Husovo jméno. K prvním úkolům odboru patřilo získání finančních prostředků pro stavbu a zajištění prozatímních prostor pro církev. Uskutečnilo se několik pokusů a několik začátků, z nichž některé byly skromné, až se nakonec dne 4.1.1927 podařilo zakoupit od Zemského hlavního města Brna pozemek na Botanické ulici (1383 m2) za 55.320,- Kč. Již v únoru byla vypsána veřejná soutěž s termínem zaslání ideálních návrhů do 15.3.1927 a na ceny bylo určeno 24.000,- Kč. Z 21 došlých návrhů byl oceněn jako nejlepší návrh architekta Jana Víška z Brna (obdržel 9.000,-) a soutěžní komise, složená z významných odborníků, jej doporučila k realizaci.

Sbor v den slavnostního otevření.

Stručný popis
Z Botanické ulice vede schodiště o šíři 3,5 m na prostornou terasu, z níž vystoupíme po sedmi stupních na úroveň bohoslužebného sálu (16,9 m x 11,7 m x 10 m výška). Ze zádveří vedou dveře vpravo do místnosti pro měchy varhan, vlevo na schodiště ke kůru a galerii podél obou bočních stěn. Sál je dimenzován pro 800 osob. K vyvýšenému kněžišti vede 8 stupňů, vlevo nahoře je vstup do sborovny, vpravo do čekárny. Obě místnosti jsou spojeny chodbou, kterou se vstupuje do tří kanceláří, jež jsou navzájem také propojeny. K tomuto zázemí vede zvláštní schodiště z ulice. Ze schodiště lze vstoupit na terasu, do věže se zvonicí a do bytu faráře, který je umístěn pod kancelářským traktem. Byt má vstup také ze dvora. Pod ním je v suterénu byt správce a dále kabina pro kinooperatéra, dvě šatny pro herce, WC a skladiště kulis. Přístup do těchto prostor je divadelním sálem a jevištěm i ze dvora. Celý suterén je podsklepen a jsou v něm další skladiště. Pod bohoslužebným sálem je umístěn kulturní a divadelní sál (20 x 12 x 8 m), zapuštěné orchestřiště pro 16 hráčů a jeviště o rozměrech 7,8 x 6,3 x 5 m. Před sálem je vestibul s šatnami, WC, s bufetem a kuchyňkou. Věž je vysoká 32 m a původně nesla husitské slunce na 10 m vysoké železné tyči.

Sbor v den slavnostního otevření.

Provedení
Základní kámen byl položen 12. června 1927 a projekt pro stavební povolení byl předán v srpnu. Ale pak nastaly problémy a tahanice. Městská rada vzala zpět své povolení, údajně šlo také o některé osobní důvody (obavy stavebníků na protější straně ulice, že jim kostel bude ubírat světlo a prostor a že jejich domy budou vypadat v tomto srovnání malé). Také Rada starších byla zvolena znovu. Nicméně se s velikým úsilím podařilo problémy vyřešit a stavební povolení bylo uděleno 24. září 1928. K předložení nabídek bylo vyzváno 9 stavebních firem a 3 betonářské, a to do 10 dnů (do 18. října do 12 h). Téhož dne byly otevřeny obálky a po analýze čtyř došlých nabídek byla zakázka udělena firmě Neděla. V neděli 11. listopadu 1928 se shromáždila náboženská obec a četní hosté a po společné modlitbě byla slavnostně zahájena stavba.
Vše vypadalo jasně. Ale naprosto neobvyklá sibiřská zima 1928/29 s třeskutými mrazy od počátku prosince do konce března způsobila zpoždění téměř o 4 měsíce. Pak ještě podal majitel protilehlých domů proti stavbě žalobu, ale i tyto problémy byly posléze překonány. Kolaudace se konala 30. srpna 1929 a v den slavnostního otevření 28. října 1929 (tehdy to bylo 11. výročí založení republiky) bylo k údivu hostí všechno hotovo „až do posledního hřebíčku“.

Dveře do sboru.

Technologie
Byla zvolena železobetonová technologie (nosníky, opěrné pilíře, stropy, věž) a stěny byly zděné z cihel. Místo klasického teplovodního ústředního topení bylo zvoleno tehdy velmi moderní plynové topení, které se osvědčilo také jako hospodárnější varianta.

Přehled stavebních nákladů není zajisté ani dnes bez zajímavosti:
Pozemek                                                                                                                             55.320,00
Poplatky, projekt, stavební dozor                                                                                 56.625,00
Stavební účet firmy Neděla                                                                                       1,576.600,00
Dodatečný účet téže firmy                                                                                                 6.445,50
Městské plynárny (zařízení, instalace topení a elektroinstalace)                            86.778,15
Osvětlovací tělesa                                                                                                              13.400,00
Židle, 800 ks                                                                                                                      53.600,00
Jevištní zařízení a osvětlení (včetně „slunce“)                                                            45.460,00
1,894.228,65

Financování
Tato důležitá kapitola by si zasloužila samostatnou studii. Nejenže byla náboženská obec početná, nejenže bylo všeobecné nadšení mezi občany, kteří po staletích znovu získali samostatnost, nejenže tvořil hospodářský rozmach země velice příznivý rámec: pozoruhodná byla zejména obětavost, a to i sociálně slabých vrstev obyvatelstva. Mnozí vykonávali nejrůznější práce zdarma, jedna chudá vdova nosila každý týden 2-3 koruny, až i její příspěvek stál za zmínku. (Přehled půjček, ztrát, termínů a ručitelů si lze přečíst v kronice.)

Předsálí v suterénu, po dokončení stavby.

Současný stav
Ve světle nezbytných sanačních prací, jež byly provedeny před nedávnem (nová izolace terasy, oprava vnějšího schodiště aj.) vypadají údaje shora téměř pohádkově. A přitom bylo ještě třeba odložit větší restaurační práce na varhanách. Přesto se nejeví peníze jako ten nejožehavější problém. Jenom při těch úplně největších slavnostech se podaří obsadit skoro všechna místa ve sboru. Ale kdo už by měl žít v naději, kdyby tak nečinili křesťané!

Text: Pavla Váňová eMail