1.neděle po Vánocích, Silvestr, 31.12.2017, Brno Botanická
J 1, 1.10-18
Bratři a sestry,
o letošních Vánocích se dokola zaobíráme jedním textem, a tím je úvod do Janova evangelia. To ale vůbec nevadí, protože když se čte tenhle text, tak se uzdravuje svět – přesně v to věřili staří církevní otcové a my nemáme důvod tomu nevěřit taky – pokud ten text čteme pozorně, přemýšlíme nad ním a snažíme se jej reflektovat ve svém životě, něco se skutečně děje, mění – totiž my sami, a to je základ pro to, aby se mohl měnit i svět. Text Janova evangelia, který má i hluboké filosofické kořeny, se dokonce ve staré římskokatolické liturgii četl vždy na konci bohoslužeb, tedy každou bohoslužbu, jako tzv. druhé evangelium, natolik se mělo za to, že je důležitý, naprosto základní.
Počátek Janova evangelia přináší odpověď na hledání arché – prapříčiny, principu, na němž je založen svět. Tím principem je logos, slovo, oslovení. Bůh oslovuje svět a oslovuje tedy i nás ve světě. Hospodinovo slovo, jeho oslovení, je vpravdě událostí – čteme to přece už u proroků, že Hospodinovo slovo se událo. Ono logos můžeme chápat dokonce i jako “smysl”. A naše civilizace je do značné míry postavena na důvěře ve smysl, ve smysl světa. Logos, boží slovo, je a děje se všude tam, kde lidé touží po skutečné, hluboké pravdě a kde hledají smysl. Tento smysl, slovo, ono oslovení, se plně zpřítomnilo v Ježíši z Nazareta. Boží slovo má v sobě velikou sílu, a tak se odělo tělem, aby Bůh liedem ukázal svou lidskou tvář, aby se jim, nám, přiblížil.
To podstatné, sestry a bratři, co chtěl Bůh lidem říci, řekl skrze Ježíše Krista, Ježíš nám to svým životem ukázal. A právě v lidskosti Kristově se můžeme shledat s Bohem. Ježíšova lidskost, lidskost Boží, Kristův příběh je zároveň odpovědí na naše tázání se po smyslu, na hledání našeho způsobu, jak být skutečně člověkem, jak být lidmi, jak své lidství, jako darovanou hřivnu, rozvíjet. Lidskost Boží je odpovědí na to, co nás přesahuje. I u nás ale Boží slovo naráží na kapacitu našeho poznání, stejně jako na naší vůli a ochotu ke změnám, a tak se v Bohu zákonitě potkáváme s vlastní odvahou vůbec do toho Božího příběhu vstoupit, vstoupit jako odpověď do Božího slova. Člověk se ptá, Bůh odpovídá. Bůh tvoří svým slovem, oslovuje a hle, odpovídáme my, lidé, každý z nás po svém. Odvaha vstoupit do Božího prostoru, který se nám otevírá, je naší svobodnou volbou. Lidstvu se Boží prostor otevřel o betlémské noci, ale samozřejmě byli a jsou lidé, kteří byli a jsou tomuto slovu uzavřeni nebo tací, kteří třeba přijdou, ale pak zůstanou stát u jesliček v jakémsi sentimentálním vytržení, dál se již nevydají. Každý z nás stále volíme, zda a jak se Božímu slovu, oslovení v tomto světě otevřeme či nikoliv, i dnes je tu a zní Boží výzva, která přichází do našeho světa například v těch, kteří potřebují naší pomoc, kteří hledají novou naději. Kristus k nám stále přichází a my volíme, budeme-li zavřenými dveřmi nebo srdcem otevřeným v lásce.
S končícím občanským rokem je většinou spjato všemožné bilancování, ohlížení se. Myslím si, že by to teď ale neměl být jediný čas, kdy se vědomě zastavíme, ohlédneme a třeba i popřemýšlíme nad tím, co bylo, jak jsme prožívali uplynulý čas, uplynulý rok, co jsme udělali a neudělali. Na něco takového bychom si měli čas nacházet průběžně a pořád. I proto, abychom teď, v poslední den roku, věděli, co třebas už uzavřít, co pustit a od-pustit, čemu se naopak s nadcházejícím rokem otevřít, co si pozvat do života. Když se staneme vědomými tvůrci našich životů, budeme nejen spokojenější a šťastnější, budeme také Bohu blíž, protože budeme lidštější, laskavější, budeme odpovědí na prvotní láskyplné slovo – Logos. Můžeme začít třeba právě hned u slov, která říkáme. V naší společnosti se vynakládá spousta energie na vzájemné odsuzování, zesměšňování a ponižování. Vypouštíme slova, která nenesou takový náboj, jako Logos, slovo, jaké jsme poznali v Ježíši Kristu. Vědomé rozhodnutí změnit navyklý způsob mluvení prospěje všem. Nikdo z nás nejsme dokonalý, ale můžeme se pokusit o změnu. Čím dřív si začneme dávat pozor na to, co říkáme, co vychází z našich úst do okolního světa, čím dřív dáme druhým třebas i pokoj s přehnanou kritikou, odsuzováním, tím dřív se zlepší nejenom náš život, ale i naše okolí. Buďme jako ptáci, kteří se šťastně a svobodně vznáší a přináší potěšení těm, kdo slyší radostné slovo, určené všem, ne jako ti, kteří do druhých vehementně klovou a klovou. Amen!