Kázání na Hod boží svatodušní, Brno 20.května 2018
1.čtení: Sk 2,1 | 1. čtení: Řím 8,8 | Evangelium: Jan 20,19
Bratři a sestry,
dnes slavíme třetí největší křesťanský svátek, svátek seslání Ducha svatého, Letnice, Boží hod svatodušní. Duch svatý byl lidem, nám všem, dán, abychom se nebáli, abychom byli svobodní. Tohle se dělo i na počátku, když Kristus dal dar Ducha sv. svým učedníkům. Co jim to vlastně dal? Včera jsem byla na křtinách a jedna paní se mě na tuhle otázku ptala – jak se dá dát Duch svatý, co to vlastně je? Ta odpověď není úplně jednoduchá a mě nakonec napadlo jedno slovo, jak asi Ducha svatého charakterizovat. To slovo je mnoholičnost a inspirace (ano, možná jste si teď také vzpoměli na Mnoholičný lektvar, který musel vypít Harry Potter po cestě do Tajemné komnaty – to slovo mi naskočilo, protože to teď se synkem zrovna čteme). Duch svatý má mnoho tváří, je proměnlivý, protože je v každém z nás a v tom, co rozvíjíme, čím překračujeme sebe směrem k druhému člověku a světu, čím se my a druhé inspirujeme. Duch byl a je v rozličných podobách Duchem moudrosti a poznání, Duchem odhodlání a vnitřní síly, Duchem porozumění a pravé dobroty. Duchem lásky. Láskou. Ta paralela s Tajemnou komnatou funguje ještě i v tom smyslu, že apoštolové byli původně v místnosti zavřeni strachem. Vzpomeňme si na to, jak mezi ně přichází Kristus. A jako první dar jim dává pokoj. Dechne na ně a dává jim svého ducha, Ducha svatého. Svět jim ho nemůže dát, ale ani vzít. Ale Kristus ho dává. Jak se to projevovalo a projevuje? Ve Skutcích apoštolů čteme o reakci lidí na kázání apoštolů, kteří měli dar Ducha svatého. Ti lidé se ptali: “nenapili se apoštolové trošku mladého vína, že se takhle projevují?”. A Petr jim odpovídá, že ne, vždyť bylo teprve ráno. Na druhou stranu – působení Ducha je skutečně něco jako působení vína na člověka. S vínem, stejně jako s jiným alkoholem, je potřeba umět pracovat. A s dary Ducha svatého jakbysmet. Působení Ducha totiž dává člověku esprit, jiskru, lehkost, humor, dar komunikace, uvolněnost, vnitřní svobodu a také statečnost. A tyhle dary a kvality v sobě nesli apoštolové, bylo to na nich vidět a lidé to z nich vnímali. Zajímavé je, když už jsem zmiňovala ten alkohol, uvědomit si, co se stane s tím, kdo tzv. přebere, neumí s touhle substancí zacházet? Takový člověk ztěžkne, má skelné oči, mluví nesrozumitelně, potácí se a sotva trefí směr. Je mu nebo jí blbě. Napadá mě otázka, paralela ve smyslu předchozího, jak jako církev (a teď myslím církev jako celek, nejen Církev československou husitskou) působíme na svět? Kdy jsme na svět působili ulehčeným, veselým a radostným způsobem? Včerejší kázání biskupa Michaela Curryho na svatbě prince Harryho a jeho ženy Meghan bylo toho dokladem. Naopak Tomáš Halík v jednom kázání vzpomínal, jak tuhle otázku jednou položil na Velehradě při televizní bohoslužbě a zrovna když mluvil o těch skelných očích, ztěžklých lidech, tak kamera švenkla do řad, kde seděli členové České biskupské konference … Možná kouzlo nechtěného, možná náhoda, každopádně z toho prý pak byl trochu problém. 🙂
Na počátku se církev zrodila jako místo, kde mezi lidmi panovalo porozumění, kde lidé rozuměli Kristovu poselství, ač byli z různých zemí, míst, kultur a mluvili různými jazyky. Bylo to díky daru Ducha svatého. Pro lidi, pro tu církev v obecném slova smyslu, pro to obecenství, společenství lidí – byla různost darem. V církvi se totiž máme vzájemně doplňovat ve své různosti. A právě tohle slavíme o Letnicích. Onu pestrost, dar pestrosti. Církev má být protiváhou Babylonské věži. Ta je symbolem zla a nepochopení, těžkosti a nejasností, kdy lidé sami staví stavbu až do nebe, kterou snad chtějí Boha srazit z míst, kde jej sami vidí. Ve zmatení jazyků si lidé přestávají rozumět, ale církev sem byla poslána k porozumění, aby oslovila lidi všech kultur, v polyfonii, mnohohlasem, kde různost neznamená ohrožení, ale obohacení. Pravda je, že v průběhu času jako kdyby církev začala mluvit jenom jedním jazykem – jedním způsobem. Dnes, věřím, se snad opět vracíme do doby, kdy církev (v tom širokém, obecném slova smyslu) mluví a bude chtít mluvit různými jazyky, ve kterých se doplňujeme v naší různosti. Věřím, že chceme žít tak, že budeme uznávat individualitu každého jedince, i s jeho odlišnostmi, a nebudeme nikoho vylučovat. Duch svatý je svobodný a i my máme žít ve svobodě ducha a Ducha nezhášet. Amen!