text: L 17,5-10
Díkůvzdání za úrodu a Stvoření, připomínka svátku sv. Františka.
Bratři a sestry,
dnešní část evangelia začíná prosbou, s níž se učedníci obracejí na Ježíše: „Dej nám více víry!“ (L 17,5). Víra je dar, který přijímáme, otevíráme se ve svých životech jejímu působení, je způsobem, jakým žijeme a stavíme se k životním skutečnostem. Když, jak se říká, máme víru, tak ale přesto nejsme jejími vlastníky a nemůžeme ji ani druhým lidem nijak vnucovat, víru můžeme jenom s vděkem přijímat a nechat se jí ve svých životech ovlivnit, směřovat. Co vlastně znamená mít víru, věřit? V Bibli se tím nikdy nerozumí pouhé intelektuální poznání Boha a jeho prohlubování nebo víra v nějaké abstraktní pravdy, které jsou mimo racionální svět, víra je spíše skutečnost, která spojuje člověka s Bohem formou dialogu v každodenním životě. Víra je i cesta, na které se učíme vnímat a vidět Boží velkorysost na tomto světě, její působení nejen v našich životech, ale i kolem nás. I pouhé pozorování, meditace, ztišení patří k životu ve víře. Žít ve víře znamená také usilovat o to, abychom zkoušeli prožívat lásku až po nejzazší mez tak, jak to učinil Kristus. Autentická víra se v životě projevuje konkrétními skutky lásky. Ježíš v té dnešní části evangelia přirovnává učedníky ke služebníkům, kteří jsou povoláni k tomu, aby ve službě svému Pánu udělali všechno, co je v jejich silách. A oni prosí o víc víry. Ježíš na to odpovídá: “Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!, poslechla by vás.” Jak tomu rozumět? Je to obrazné vyjádření.
Moruše je strom, který se snad dožívá až kolem šesti set let. Pro nás v tuhle chvíli, když uvažujeme nad podobenstvím, může být moruše obrazem člověka lpícího na sobě samém, který má své kořeny zapuštěné hluboko a pevně do viditelných pozemských skutečností, tedy ale řečeno biblickým jazykem koření vlastně na souši. Víra dokáže tento strom vykořenit a přesadit jej do moře. Moře je symbolem svobody, nespoutanosti. Tam čerpá moruše z podobenství vláhu pro život a může přinášet skutečně plody. Bez vláhy, bez víry nás může ochromit křečovitost. Začneme lpět: na majetku, na úspěchu, na osobním postavení nebo na moci. Ve víře naopak dokážeme toto všechno pustit, nechat volně plynout a ponořit se do svobodného, nespoutaného moře – s důvěrou, s vírou. Je to obraz o tom, jak může víra poskytnout člověku nové místo k životu, takovému životu, který je osvobozený od ulpívání na různých věcech. Ulpívání, jak známo, vede k utrpení. Víra má tu moc přivést nás ke zdroji skutečné svobody a opravdového poznání. Velké věci mívají nepatrné začátky a možná by se vám mohlo zdát, že pro vás osobně nebo pro takovou zásadní cestu nestačí pro začátek něco tak nepatrného, jako je zrnko hořčice, aby mohlo změnit náš život, ovšem podle Božího zákona a Boží lásky, z Boží perspektivy je opak pravdou. Amen!