L 19,1-10
Sestry a bratři,
autor 119. Žalmu si dobře uvědomoval roli člověka na světě, když psal “…jsem na zemi jenom hostem…“ Přijdeme na svět, chvíli pobudeme a potom zase odcházíme. Ačkoliv si dnes připomínáme památku těch, kteří již odešli z tohoto světa, jsme do tohoto “svátku”, připomínky zahrnuti i my sami, týká se nás. Nejenom tak, že vzpomínáme na své zesnulé, děkujeme za jejich život a prosíme za klid pro jejich duše a vplynutí do Boží blízkosti, ale i tím, že víme a uvědomujeme si, že jednou, ať už dřív nebo později, bude na přelomu října a listopadu někdo vzpomínat i na nás.
Teď, kteří máme ještě nějaký čas na zemi vyměřený, mohou tyhle chvíle v jistém dobrém smyslu být darem, v tom, abychom si, vedle procházení zármutkem a možností sdílet bolest, uvědomili a vnímali, koho máme kolem sebe, ať už je to rodina nebo přátelé, co to je síla společenství, jak důležitá je hodnota lidské podpory a sounáležitosti, a abychom si též připoměli, jakým darem je život a jak neopakovatelný a vzácný je každý den, a podle tohoto poznání s tím také zkoušeli naložit. Jsme tu jenom hosté, čas, který máme, není nekonečný a myslím si, že nám kolikrát dnes chybí odvaha, abychom žili obyčejný život, uměli se radovat z maličkostí, byli bezprostřední a autentičtí. Tlak okolí, ale i vlastní hledání a potřeba setkat se sami se sebou nás vedou k tomu, že toužíme po mnohém, po něčem neobyčejném, dlouho nám kolikrát trvá, než se sami se sebou nějak srovnáme, naučíme se sebe přijmout, poznat a mít se rádi, nesrovnávat se příliš s druhými, nehrát si na někoho, kým nejsme a oprostit se od přílišných očekávání a nároků.
Ten dnešní příběh z Lukášova evangelia mluví o velikém boháči, celníku Zacheovi, který si díky svému povolání vytvořil novou identitu člověka “lepšího” než ostatní, muže žijícího v luxusu, člověka, který to společenství obyčejných lidí až tak moc nepotřeboval, protože díky penězům si mohl vybírat, s kým a co. Ani mu asi nevadilo, že na něj okolí hledí skrz prsty, pro to, co dělal. Přesto ale, když se blížila vzácná návštěva, poutník – učitel Ježíš, běžel s ostatními, no a protože byl malý, vylezl ve své drahém oblečení na strom, na moruši, aby na Krista, až půjde kolem, viděl. A stalo se to, že když šel Ježíš okolo, jejich pohledy se setkaly, a Ježíš Zachea vyzval, ať sleze dolů na zem, mezi ostatní, s tím, že právě jeho dům si vybral k noclehu. Farizeové se nad tím dost pohoršovali a asi to vůbec nechápali, proč chce Ježíš nocovat u někoho s tak špatnou pověstí? Jenže, stejně jako si smrt nevybírá, zda boháč nebo chudák, zloděj nebo poctivec, mladý nebo starý, ani Kristus nedělá rozdíly, Boží láska je tu pro všechny, ať se nám to líbí, nebo ne. My ho můžeme “pouze” přijmout a pohostit, to je v moci našeho svobodného rozhodnutí, jak s “návštěvou” naložíme. Ježíš tedy Zachea pěkně “usadil” z výšky stromu zpátky na zem a nechal si od něj chvíli posluhovat. Nechal Zachea, aby byl lidský. Berme to symbolicky, jako proměnu, jako působení Boží lásky, díky kterému se můžeme stát sami sebou. Všichni jsme milovanými Božími dětmi, Bůh nás přijímá i s tím, co se lidem kolem nás nelíbí. Čteme v evangeliu, že ti, kdo viděli Ježíše vstoupit do Zacheova domu, brblali: „On je hostem u hříšného člověka.“ Velmi rychle byli se Zacheem hotovi. Ale hned v dalším verši čteme, jak se Zacheus před Ježíšem ospravedlňuje: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Buď to tedy ti, co jej označili za hříšníka, nevěděli, anebo jim to nepřipadalo dost dobré. Ale měli právo ho soudit? Kdo z nich se zachoval podobně? O tom Bible nic neříká. Zato můžeme číst: „Radujme se, neboť dnes přišlo království Boží do tohoto domu!“
Možná Zacheus vylezl na strom nejen ze zvědavosti, ale také s nevyslovenou nadějí, že tento procházející galilejský rabbi může změnit jeho život, přestat s kolotočem zla, ve kterém mu peníze kompenzují nedostatek přijetí od druhých a zároveň tuto propast čím dál víc prohlubují. Ale možná i Ježíš v Zacheovi, ve kterém ostatní viděli jen nenáviděného zaprodance, uviděl malého odstrkovaného a posmívaného chlapce, nebo zklamaného mladého muže, který se rozhodl, že si své nenaplněné sny zhojí ďábelským plánem „B“, odíráním svých souvěrců ve svůj prospěch.
Sestry a bratři, i k nám dnes a kterýkoliv další den přichází Ježíš, aby byl hostem v našem domě, s velkorysostí a uvědoměním, že už nemusíme žít žádný náhradní plán „B“, ve kterém nám lásku a porozumění nahrazují třeba blbá nálada, msta, peníze nebo moc nad druhými. Každému z nás teď říká: „Pojď dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě.“ Ježíšova nabídka po nás často vyžaduje zacheovskou odvahu být trapný v tomto světě mnohé lži a nenávisti – s vírou v lásku a naději, ale je to tak. Je v našich rukou, jak s tím naložíme, ale čas, který na to máme, má svůj začátek a konec. Amen!