Kázání na neděli 17.listopadu 2019
L 21,5-19 (+ L 12,49-53)
Sestry a bratři,
Ježíš řekl svým učedníkům: „Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (L 12, 49-53)
Žijeme ve společnosti, která je na mnoha rovinách rozdělená. Důvody k tomu jsou různé a ani třicet let života ve svobodě nás v lecčems svobodnými neučinilo, nejsme kolikrát jednotní ani v základních věcech, které by měly být samozřejmé, nejsme zvyklí si vzájemně naslouchat, tolerovat se a respektovat svého bližního. Některým lidem se vede dobře, lépe, než dřív, ale celkově nám chybí společná vůle k tomu, aby například dostatek základních zdrojů, který máme, byl dostupný všem. Jsme svědky vzniku hlubokých sociálních rozdílů. Téměř milion českých občanů je v exekuci, máme přes 70 tisíc bezdomovců, mnohé děti nemají z důvodu chudoby ve školách obědy, nájemní bydlení je už téměř luxusním statkem, tři čtvrtiny seniorů nedosáhnou na průměrný důchod. Ne, že by to všem bylo jedno, ale mínění, že si za to ti lidé mohou sami, je celkem běžné.
Jedním z hesel revolučního roku ’89 bylo, že “v jednotě je síla”. Pro demokracii je jednou z velmi důležitých věcí sociální kapitál, prostředí vzájemné důvěry, odvahy a občanské angažovanosti. Jenže slovo “aktivista” je dnes spíš nadávkou. Včerejší i dnešní události v Praze a na mnoha místech republiky ukazují, že o jednotu mezi lidmi, o úctu, pravdu a lásku stále vedeme zápas, který je dnes, stejně jako tehdy, primárně zápasem jedněch lidí proti lhostejnosti druhých, zápasem o odolnost vůči lži, nenávisti a nespravedlnosti. Pravda jistě nakonec zvítězí, ale dá to ještě fušku, neboť jedovaté ideologie, pohrobci minulosti, stejně jako dnešní tzv. fake-news, falešné zprávy, znovu otravují mysli mnoha lidí u nás. A nejen otravují, ale i rozdělují lidi, jedny proti druhým. Před třiceti lety jste si asi mnozí nedokázali představit, že to nebude trvat ani tak dlouho a bývalí agenti tajné policie a šiřitelé strachu a nenávisti získají znovu takovou podporu, jakou mají dnes, a že se budou moct ucházet o vládu nad touto zemí, ba, že jí dokonce vládnout budou. Jenže, byli demokraticky zvoleni, a tak mnozí se smutkem vnímáme, jak se postupně snižuje úroveň veřejné debaty, na což jistě mají vliv i média a jejich vlastníci – oligarchové a politici, kteří pro urážku nejdou daleko a kteří soustavně snižují laťku opravdového dialogu a respektu člověka vůči člověku, a tím cíleně oslabují jednotu mezi lidmi.
Ani ten dnešní úryvek Lukášova evangelia jako kdyby v tomto směru nedával naději, spíš popisuje utrpení a strasti, nicméně zvěst končí nadějným “když vytrváte, získáte své životy”. (L 21,19)
Vytrvat? Jak dlouho? A k čemu? Pro mnoho lidí je dnešní svět nečitelný a nepřehledný, a tak chtějí pořádek, pokud možno hned. S lidským strachem dnes pracuje mnoho politiků, populistů, ale často i duchovních a církví – bohužel. Snad proto, že jsme dlouho byli vychováváni v nesvobodném modu, je dnes hodně lidí, kteří by opět rádi, aby jim někdo pevně nadefinoval řád světa, ukázal nepřítele a viníka, a tak nastolil pořádek v životě.
Nám, lidem věřícím, by nemělo jít o klid a život v přehledných škatulkách, ale o nalezení směru na cestě. Víra poskytuje základní kompas – v tom smyslu, že jsme ukotveni ve vztahu s Bohem, žijeme životy prodchnuté Boží velkorysostí a láskou tak, že víme, já i vy, že jsme všichni, každý člověk na Zemi, milováni a přijímáni Bohem. Pokud ale tohle vědomí, tohle ukotvení lidem chybí, lze nyní, stejně jako v minulosti, snadno sklouznout k tomu, že začneme svou identitu stavět třeba na strachu o sebe, o národ, o majetek či o své postavení, na nenávistném vymezování se vůči druhým, vůči těm, kteří jsou jiní a jinak žijí. Ve světě, kdy mnohým chybí smysl života, nemají žádný dlouhodobý projekt nebo transgenerační přesah, se tohle jeví jako snadné řešení, odpověď na vnitřní strach a nejistotu. Opustili jsme vědomí sounáležitosti, opustili jsme vědomí celku na mnoha rovinách. Části Lukášova evangelia, které dnes zazněly, lze v tomto kontextu chápat i tak, že spiritualita, víra, Kristus pro nás otvírá prostor svobody k pravému poznání. Ježíš svým učením vyjadřoval touhu a přání, abychom dokázali určovat svůj život a dokázali se svobodně rozhodovat a tím přicházeli k poznání. Abychom si pozitivně vytvořili svou vnitřní identitu a na té stavěli svůj život a vnímání světa. Abychom stavěli na hodnotách, které působí sjednocení a sounáležitost, a z této pozice vnímali i péči o prostor kolem nás, a také o svobodu a demokracii – abychom je pojali za vlastní a abychom se za ně společně stavěli, dokud toho budeme schopni, dokud budeme moct. A víme, že už 30 let zase můžeme a nejen, že můžeme, teď víc, než v minulých letech, musíme. Amen!