Kázání na 3.neděli po Vzkříšení – neděle “Dobrého pastýře” (Jubilate)
texty: Skutky 4, 5-12 / 1. Janův 3, 16-24 / Jan 10, 11-18
Bratři a sestry,
dnešní text evangelia je nazván O dobrém pastýři. Čteme, jak pastýř volá své ovce jménem a ony za ním jdou, protože znají jeho hlas. Říct o lidech, že jsou jako stádo nebo o někom, že se chová jako ovce – to evokuje spíš negativní pocity. Zakládáme si na svojí nezávislosti, jsme vedeni k tomu, abychom si dělali vlastní úsudky, učili se kriticky myslet a nepodléhali tlaku okolí. Tváří v tvář této realitě v textu vidíme obraz pastýře, kterým je Ježíš a ovce, ke kterým jsou přirovnáváni jeho následovníci. To je poněkud silný obraz pro člověka žijícího v 21. století. Stádo oveček nás třeba rozněžní na valašských kopcích, dobře se na ně dívá, ale my sami sebe za stádo nepovažujeme, a stejně tak nejsme žádné ovce.
Klíčová je v tomto textu osoba pastýře, ke které je přirovnáván Ježíš. Evangelium poukazuje na rozdíl mezi skutečným pastýřem, takovým, který svoje ovce dobře zná, dlouhodobě o ně pečuje a ony jeho poznají po hlase, a najmutým robotníkem, který práci dělá jen pro peníze, na ovcích mu až tak nezáleží a uteče, jakmile se mu něco nelíbí, anebo odejde, když dosáhne svého, dostane zaplaceno. V textu je zmínka, že pastýř vchází dveřmi. Obyčejné tvrzení, jakoby navíc, protože o tom, že někdo přišel dveřmi, se většinou přece nepíše. To spíš, když někdo dveře vykopne, prorazí střechu, nějak šokuje, vlamuje se. Jako zloděj. Jenže Ježíš přichází v tomto textu zcela jinak – klidně, nešokuje, nepotřebuje fascinovat lidi svojí silou a mocí. Platilo to kdysi a platí to i dnes. Ježíš za člověkem přichází klidně.
Dál se v evangeliu píše, že volá jménem. Ovce jsou si podobné, přesto je pastýř zná jménem. Navíc je zde zmínka, že až když jsou všechny ovce venku, pastýř se s nimi vydá na cestu. Je tím zdůrazněno, že Ježíš zná každého z nás osobně a že nás nevnímá jako stádo nebo jako bezejmennou masu. Že každý člověk má pro Boha svůj význam. Všimněte si také, že v textu čteme o slyšení hlasu, nikoli o tom, že ovce pastýře vidí. A nejen to, ovce rozpoznají hlas pastýře od hlasu někoho cizího. Poznat Boží hlas mezi mnoha jinými hlasy, které si kladou (či kradou?) nárok na naší pozornost, to je úkol. Pak je tu i lidská touha porozumět Bohu. Není v dnešní době jednoduché rozeznat Kristův hlas, není to jednoduché mezi nejrůznějšími hlasy, které k nám doléhají. Kdo je dobrým pastýřem, kterému hlasu naslouchat, který hlas vydrží? Ježíš Kristus je pastýřem, který své ovce zná a volá jménem, Kristus je zároveň, když o sobě hovoří jako o dveřích, místem, kde se setkává lidství a božství. Bůh sestoupil na Zemi v osobě Ježíše Krista, aby se dal člověku poznat, aby otevřel člověku dveře, v nichž můžeme zahlédnout skrze Kristovo lidství to, jak Bůh působí ve světě. A můžeme těmito dveřmi projít. Překročit práh a objevit nová místa, nové pastviny, novou dimenzi života. V podobenství o dobrém pastýři, který se obětuje za ovce, můžeme zahlédnout, jak starý náboženský obraz mstivého Boha ustupuje v Ježíši Kristu Bohu víry, jemuž záleží na lidech. Tento Bůh se rozhodl mezi námi přebývat. Ježíš ukázal Boha, který nebere, ale dává, neutiskuje, ale pozvedá, nezraňuje, ale uzdravuje. Je to Bůh, který odpouští, místo aby odsuzoval, osvobozuje, místo aby trestal.
Ježíš Kristus, otevřené dveře víry, prostor, který nám umožňuje cestu, poznávání pravdy i skutečného života v pospolitosti s dobrým pastýřem. Vědomí, že nic není definitivně uzavřeno, že jsme poutníky cestě a že tato otevřenost je velikým požehnáním, protože ani svět není sám sobě uzavřen, ale poukazuje do hloubky a nad sebe, k tomu, kterého nazýváme Bůh. Amen!