240512_kázání_6_neděle_po_Vzkříšení (Exaudi)
texty: Skutky 1, 15-17.21-26 / 1. Janův 5, 9-13 / Jan 17, 6-19
Bratři a sestry,
slyšela jsem nedávno zajímavou myšlenku, možná to byl pokus o odpověď na otázku ohledně nepopularity církví a domnělém ateismu českého národa. A sice, že křesťanství je náboženstvím, které člověka omezuje. A proto v církvích ubývá lidí. Dneska se přece nechce nikdo nechat omezovat. Uvědomila jsem si, že i mě se vlastně občas někdo zeptá stylem “A Ty jako farářka/věřící/křesťanka můžeš … tohle či ono?” A přitom jde o celkem normální věci, ne o porušování Desatera. Myslím, že je u nás hodně lidí s názorem, že víra je něco, co omezuje od něčeho podstatnějšího (a proto vlastně je dobré se víry zbavit – aby nás neomezovala).
Ale od čeho nás víra vlastně omezuje? Nějak nedokážu na nic moc přijít.
Spějeme už přímou cestou ke svátku seslání Ducha svatého, k Letnicím. Asi, že to není zároveň státní svátek, nikdo mimo církev o něm ani neví. Přitom právě tento třetí nejdůležitější pilíř liturgického roku by mohl celkem snadno vyvrátit možné tvrzení o tom, že křesťanství člověka omezuje. Slavnost seslání Ducha svatého je oslavou vnitřní svobody, oslavou Ducha, který skutečně vane kam chce a projevuje se různými způsoby. Člověk jej nemůže omezit, spoutat, naopak nás Duch svatý osvobozuje ke skutečnému životu.
Dnešní evangelijní text je modlitbou. Ježíš se modlí před svým odchodem ze světa a před sesláním Ducha svatého nám, lidem. Je to modlitba za nás, za svobodu. Nikoliv za omezení. To, že Ježíš v textu říká, že zjevil Otcovo jméno lidem, znamená, že ukázal na to, jak charakterově vypadá Bůh, protože on sám je Boží syn. Neřekl nějaké konkrétní Boží jméno, ale chtěl, abychom se snažili porozumět tomu, jak vypadá Bůh, kterého Ježíš zjevil lidem. To je důležité. V Ježíšově modlitbě zde slyšíme, o čem je křesťanství. Prosí za lidi, za to, jak by měli jeho učedníci vypadat. Oni jsou na světě, tak ať jsou jedno, jako my. Máme žít v jednotě. Ježíš odchází a nás nechává tady. Své učedníky. Neprosí, abychom byli vzati ze světa, ale abychom byli uchráněni před zlým. Abychom zůstali. Takže tady zjevně máme ještě nějaký úkol a jistě to není hledat důvody, v čem nás křesťanství omezuje, ale daleko spíš způsoby, jak žít skutečný hluboký a v Duchu svatém svobodný duchovní život. Posvěcený, v pravdě a lásce. Cestou k tomu, jak takový život žít, je uvěřit, že každý jsme dítětem Božím. Že nám byla dána obrovská vnitřní síla, energie, že máme v sobě otisk Boží, Ducha, který je tou bezpodmínečnou láskou. V tom pro každého jedinečném životním čase můžeme tento dar každý projevit – svým způsobem, ale je to dar, a dary přece nesvazují, neomezují, dary jsou pro to, aby nás obohatily, rozvinuly, povznesly … Ježíš se ve své modlitbě modlí za to, abychom měli plnost Boží radosti. Plnost, nikoliv omezení. Amen!