Neděle Nejsvětější Trojice – 1.neděle po sv.Duchu, 26.5.2024, Brno Botanická 1, Husův sbor
Texty: první čtení: Jóel 2, 23-24.26-27 / druhé čtení: Skutky 8, 14-17 / Evangelium: Jan 14, 26-29
Sestry a bratři,
první čtení, které jsme dnes vyslechli, bylo z knihy starozákonního proroka Jóele. Moc se toho o něm neví, ale předpovídal lidem dar Ducha svatého. I v přečteném úryvku je toto zaslíbení přítomno – píše se tu o hojnosti pro Boží lid. Hezky se to čte, poslouchá, nadějná slova, že bude dobře, bude líp. Není tam nic o tom, že by lidé museli splnit nějakou podmínku, jen se tam říká “poznáte, že já Bůh jsem uprostřed Izraele”. Také vás napadá, jak to poznat, že je Bůh uprostřed společenství? Potřebujeme mnohokrát ujištění, že na nás Bůh nezapoměl, že je s námi a ne vždy – i když se modlíme a žijeme dobrým životem – se všechno děje tak, abychom zakoušeli hojnost a požehnání, ne vždy se plní to, za co se modlíme – a pak by nám logicky mohlo přijít na mysl, že tedy Bůh s člověkem, s námi není?
Myslím, že odpověď je skrytá tak trochu v tom druhém čtení. Petr a Jan přišli do Samařska a modlili se za druhé, kteří se už otevřeli Bohu a Božímu slovu, aby jim byl také dán Duch svatý. Vkládali na druhé ruce, dotýkali se jich, přáli jim to dobré, sdíleli, co už sami dostali. Tvořili společenství, nebyli sami. Až tam se to projeví, ve vztahu já-Ty. Dar Ducha svatého je záležitostí vztahovou, nelze si ten dar nechat jen pro sebe. Těžko můžeme sami na sobě poznat, zda je Bůh s námi, když se někde zavřeme a o to, co jsme dostali a poznali, se nepodělíme. Když budeme jen sami pro sebe. Apoštol Pavel ve svém dopise Galatským píše, jak vypadá ovoce působení Ducha svatého v našich životech. Začíná slovy: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost a pokoj (…)“. Sdílet lásku, radost, pokoj jen sám či sama se sebou nedává moc smysl. Ale s druhým, druhými, to už je jiná liga. To pak můžeme zakoušet i hojnost, tak jak o ní píše prorok Jóel. S radostí a pokojem se otevřít a dávat, s láskou a v lásce. A začnou se dít věci ….
Dnešní neděle je nedělí Nejsvětější Trojice. Ani Bůh nebyl a není sám, nezůstal někde mimo. Otec, Syn a Duch, tři v jednom, tři v jednotě, tři propojení ve vztahu, tři jedné podstaty. Bůh v Trojici je bohatý, je velkorysý, dává. Jde k nám, posílá nám svého přímluvce – viz dnešní evangelium. Leč – mnohdy se nám do životů vlamují skutečnosti, na základě kterých zakoušíme Boha jako nepochopitelného, ba i krutého, beroucího, mlčícího a chladného …. Možná právě tento kontrast, polarita našich zkušeností s Božím působením v životě, nás může směřovat k tomu, abychom se otevřeli Duchu svatému, jeho vanutí, abychom přijali jeho dary, žili z nich a dělili se o ně také dál. Lidem, nám všem, je v životě různě naloženo, naše životy, zkušenosti, to není vždy procházka rajskou zahradou a nikdo nám to ani nesliboval, že život takový bude. Nejsme na to ale sami – na to dobré, ani na to těžké, bolavé, zlé … Jsme spolu, můžeme si pomáhat nést břemena. Máme vazby jedni na druhé, nejsme ostrovy oddělené vodou oceánu.
Ježíš nás dnes v evangeliu povzbuzuje: “Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!” Mluví k nám slovy, která vyjadřují cit, lásku. Náklonnost, vděčnost, důvěru, milosrdenství. Slovy, která jsou ujištěním o Boží lásce. Je dobré je slyšet, protože tato slova mohou dát růst stejným citům a záměrům v nás, jsou to úrodná slova, jak napsal papež František. A slovo tvoří realitu, slovo se stává tělem. Amen!