Kázání na 8.neděli po sv.Duchu, 14.července 2024, Husův sbor, Botanická 1, Brno
Sandra Silná
texty: Ámos 7, 7-15 / Efezským 1, 3-14 / Marek 6, 14-29
Sestry a bratři,
scéna z oddílu Markova evangelia, který jsme vyslechli, patří k nejčastějším biblickým námětům ztvárněným v umění – objevuje se na obrazech, v písních anebo v literatuře. Proč tento příběh vůbec u Marka je? Evangelia přece nejsou o Janu Křtiteli, ale o Ježíši Kristu a jeho působení mezi lidmi. Jenže Jan Křtitel není pouhou epizodní postavou, která se mihla Ježíšovým životem na začátku jeho činnosti a splnila, co měla. Příběh je tu proto, abychom si uvědomili, že Křtitel byl uznávaným učitelem, svatým mužem, člověkem, kterému druzí naslouchali pro jeho přirozenou moudrost. Byl autoritou, aniž by o to ale jakkoliv usiloval. I díky tomu měl otevřené dveře na královský dvůr a je zřejmé, že Herodes Antipas mu naslouchal. I proto se po Křtitelově smrti mezi lidmi vzpomínalo – ve chvíli, kdy začal působit Ježíš – na “zmrtvýchvstalého Jana Křtitele, ve kterém působí mocné síly.” Ježíše přirovnávali lidé k Janu Křtiteli a ne naopak!
Herodes Antipas byl slaboch. Nerada tohle o mužích říkám, ale byl. Slaboch ve vlivném postavení a u moci ještě ke všemu. Patřila mu Galilea, území, kde vyrostl a působil Ježíš. Nedokázal se zbavit zlých sil ve svém životě – prohlédnout nedobrou povahu své ženy a ani to, jak s ním ona manipuluje, nejprve sama a posléze skrze dceru Salomé. Vždyť jí šlo jen o ní samou! Jenže finální slovo měl Herodes, Herodiada byla tím pomyslným “krkem, který hýbe hlavou”. Na Heroda se ovšem ani tak nelze dívat černobíle a jen negativně. Z příběhu totiž jasně plyne mimojiné to, že Herodes měl svědomí. Naslouchal Janu Křtiteli, snad i proto, že si uvědomoval, jaký rozmařilý život se na panském dvoře vede a že to nejde ruku v ruce s tím, jak by člověk měl žít. Jenže pohodlí a zajetý stereotyp se opouští těžce! A tak možná, aby očistil své svědomí, vyhledával Herodes přítomnost uznávaných autorit své doby. Naslouchal, ale nic moc ze slyšeného neuvedl v čin. Vedlo to k tomu, že se nakonec stal obětí své mužské ješitnosti a pomstychtivosti své úkladné manželky, která neváhala udělat všechno pro to, aby sama sebe udržela v pohodlném životě a na výsluní, které získala díky muži. Přesně to Jan Křtitel kritizoval. A tak se stalo, že Herodiada ze strachu o vlastní blahobyt navedla svou dceru k tomu naprosto vyjímečnému a velmi krutému přání získat hlavu Jana Křtitele. Umlčet “hlas svědomí” promlouvající ústy druhého člověka, to je to, oč tu běží. Herodes byl slaboch, protože se tomuto jasnému zlu nepostavil. Jednou dal své slovo a bylo mu to trapné jej porušit, i když věděl, co se stane. Najednou se v něm probudil stín morálky. Dal své slovo a musí ho dodržet! To, že tím vlastně v jistém smyslu ztratí i svůj život, mu jaksi nedošlo. Mohl překročit svůj stín, ale neudělal to. Proč nikdo z rádců nešel za králem, nevzal si ho stranou a neřekl mu: „Nedělej to. Bude tě to mrzet! I když Jana umlčíš, jeho hlas tě bude pronásledovat. I když bude mrtvý, ve Tvém srdci bude jako živý.“ Bohužel se nikdo tak odvážný a pravdivý nenašel. Někdy můžeme váhajícímu člověku velmi pomoci, ale nesmíme to odkládat. Náš čas není nekonečný. Víme to, ale přesto se stává, že tu odvahu nenajdeme. Jsme vázáni tím, čím jsme se sami zavázali, i když víme, že důsledky z toho plynoucí pro nás nejsou dobré, ve výsledku a delším horizontu třebas ani pro ty kolem. Ale protože jsme lidsky slabí, nechceme vyvolat konflikt či se postavit sami za sebe, tak neuděláme nic.
Jan byl popraven z pouhého lidského rozmaru. Zbytečně. Příběh obecněji poukazuje na to, jak zlo ničí lidské životy, jakou moc nad námi mají naše slabosti a kam to také může vést. Je nebezpečné, když někdo někoho nenávidí a vidí v něm jen svého nepřítele. Stačí málo a zlý čin se náhle stane skutečností. Ježíš řekl, že nenávist je stejně nebezpečná jako vražda a tady na tomto dnešním příběhu si to můžeme uvědomit. Od zlé myšlenky k činu je blíž než si myslíme. Není moudré někoho nenávidět a vidět v něm jediný zdroj svých obtíží. Herodes nakonec skončil ve vyhnanství, Řím se od něj odvrátil a bývalý nejmocnější muž zemřel v osamění. Mnozí v tom viděli trest za Janovu nespravedlivou popravu. Herodes Antipas je příkladem člověka, kterého se přímo dotkly Boží činy. Měl v rukou osud Jana Křtitele, jehož slovu naslouchal, setkal se i s Ježíšem a slyšel jeho příběhy. Ale protože se až příliš snažil ze všeho získat jen vlastní prospěch, přišel nakonec o všechno.
Jan svým působením vedl lidi ke Kristu, k bezpodmínečné lásce, která může naše životy uzdravit a díky níž můžeme dojít smíření. Zaplatil za to cenu nejvyšší – přišel o život. Markův příběh nám také říká, že Bůh nedělá rozdílu – jeho pomoc a bezpodmínečná láska je tu pro chudé i pro krále. Ale člověk o tu Boží milost a lásku musí stát. Amen!