Gn 1, 1-4/ Ex 14, 15-31/ Řím 6,3 – 11/ Evangelium: Mt 27,63-64
Bratři a sestry,
dneska je sobota, Bílá sobota a jedním z přikázání pro slavení šabatu, dle židovské tradice, je to, že člověk má být o šabatu, v sobotu, šťastný. Ale jak lze člověku přikázat štěstí? A o jaké štěstí se v tom požadavku jedná? Celá současná tzv. mainstreamová, konzumní kultura, je vystavěna a posléze žije z vytváření návyku na záblescích chvilkového štěstí. Jenže pokud si radost a štěstí pleteme s pouhou náladou a emocí vyplývající z něčeho konkrétního, hmotného, tak je nemožné chtít po člověku, aby byl skutečně šťastný, není to to štěstí, které je obsahem přikázání pro slavení soboty, šabatu. Pocit štěstí, který si uvědomujeme až ve chvíli, kdy jsme dostali to, po čem jsme toužili, je závislostí, ale ne skutečným štěstím. A je to závislost nikdy neukojitelná.
Co je tedy tou skutečnou radostí, skutečným štěstím? Teologicky řečeno je to milost – radost a štěstí, to jsou Boží dary. Dary, které jsme ale dostali všichni, každý z nás, a které v sobě máme od narození jako výbavu pro život, dary, které nejsou závislé na tom, kolik si toho můžeme koupit, co si můžeme nebo nemůžeme dopřát, jsou to dary, které tu prostě jsou a každý z nás je máme v sobě. Štěstí je dar, se kterým můžeme po svém, svobodně zacházet. Napadlo vás někdy, že o naší spokojenosti, o našem štěstí, rozhodují krátké okamžiky? Totiž mezi tím, kdy se nám něco děje a chvílí, kdy na to reagujeme, je prostor, ve kterém si my sami volíme svou reakci. Zpravidla to jsou doslova milisekundy, kdy si naši reakci zvolíme. Buď vědomě my sami, nebo nevědomě náš “autopilot”. Od těch krátkých okamžiků se poté odvíjí nejen naše vnitřní spokojenost, naše štěstí, ale často tyto okamžiky ovlivňují i to, jak se nám bude v životě dál dařit, o co budeme usilovat, kam budeme vkládat svoji energii, svůj čas a pozornost. Volba této reakce je skutečnou lidskou svobodou, kterou nám nemůže nikdo vzít.
Velikonoce a čas půstu před nimi nám přinášejí možnost bytostného prožitku přechodu od bolesti do radosti. Vzkříšení, které budeme slavit zítra ráno a které je ústředním bodem Velikonoc, je velikým tajemstvím, které se vymyká možnostem rozumového dokazování. Vzkříšení a skutečná radost a štěstí, nalezení a strážení světla ve vlastním životě, také to jsou Velikonoce. Pokusit se začít žít novým životem a dávat u toho prostor Kristu ve svém životě, tak, aby žil v nás a skrze nás. Aby byl v nás a skrze nás přítomen svou nepodmíněnou láskou. Byl to Friedrich Nietzsche, kdo říkal – “uvěřil bych v toho vašeho vykupitele, kdybyste ale vypadali více vykoupeni a více svobodni”. Jenže ono štěstí, radost a světlo v životě není naším výkonem, není to něco, co si bereme výhradně zvenčí, ale je to skutečně dar milosti, je to Bůh sám, který je v nás a pro nás a pro nějž se potřebujeme otevřít, najít ho, objevit v sobě, jako pramen života, který nás přesahuje. Člověk, který žije jen a jen z tohoto světa a z jeho možností, si je sám sobě středem a jeho touha po štěstí nemůže být takto nikdy skutečně ukojena. Je tu ale také život, který je sebepřesahující, život, který čerpá z nitra, kde je láska, štěstí, radost a světlo jako dary Boží milosti pro nás a k takovému životu nás Ježíš Kristus zve. O Velikonocích vydobyl Kristus svou obětí tento život pro nás a my ho už nyní můžeme žít. A toto poznání, to je skutečná radost, skutečné štěstí, to je opravdové světlo do našich životů. Amen!