Kázání – 1.neděle po Duchu svatém, 27. května 2018
Ž 135,1-3/ 1Par 9,23nn/ J 3
Bratři a sestry,
v pátek se konal další ročník Noci kostelů, při níž se různé chrámy, kostely, sbory, kaple a další duchovní místa otvírají s pestrým programem pro širokou veřejnost. Pořadatelé letos vybrali jako motto této akce verš ze starozákonní 1. knihy Paralipomenon “Zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu.” (1Par 9,27)
Knihy Paralipomenon (v Bibli jsou dvě) jsou svazky, které nečteme asi tak úplně často. Jako kdyby nebyl důvod, přitom i tady se najde podnětné a inspirativní čtení. 9. kapitola nejdřív popisuje jednotlivé představené různých rodů Izraele. To není úplně záživné, člověk ta jména rychle zapomene, a pak – co s nimi taky? Nicméně, text pokračuje zajímavou pasáží, kde se mluví o Hospodinově domě, domě stanu, o strážích u jeho bran, o vrátných, kteří ten dům Hospodinův stráží ze čtyř světových stran. A tady už to začíná být zajímavé. Strážní nestojí a nehlídají před zavřenými dveřmi, jako vyhazovači, ale naopak jsou na všech čtyřech světových stranách, aby vítali příchozí poutníky, kteří mohou přijít odkudkoliv. Do Hospodinova domu přicházejí různí lidé, z různých prostředí, ale každý je vítán. To je stejné, jako s kterýmkoli jiným kostelem a společenstvím, tehdy i nyní. Přicházejí lidé odkudkoli, z různých míst, každý je a jsme jiní a každý je vítán, ti strážní u vchodů jsou tam proto, aby nikdo nebyl opomenut.
Vybavila se mi jedna analogie, a sice se skautingem, se zapalováním slavnostního skautského ohně ze čtyř světových stran. Mimochodem – možná víte, co se slibuje ve skautském slibu, možná jste to někteří, já taky, někdy v životě slibovali: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližním. K tomu mi dopomáhej Bůh.”
Symbolika čtyř světových stran, symbolika toho, kdy skaut má být vždy připraven, otevřený a věrný nejvyšší pravdě a lásce, v lecčems vyjadřuje totéž, o co by se mělo snažit duchovní, křesťanské, kristovské společenství a každý z nás – dle svých možností a schopností. Když se zapaluje oheň (a oheň je symbolem Ducha svatého) ze severní strany, symbolizuje to znamení lásky a vyjádřením přátelství, radosti ze života a ochoty pomoci slabšímu. Západní strana znamená pravdu, pravdomluvnost, poctivost, pokoru. Strana jižní potom sílu, odvahu, mlčenlivost, poslušnost a moudrost. Čtvrtá, poslední – východní strana – je symbolem krásy a znamením čistoty – zdraví těla i ducha a ochrany přírody. Ty jednotlivé kvality jsou v mnohém totožné s dary Ducha svatého, otevřenost do čtyř světových stran symbolem naší vlastní otevřenosti, překračováním strachu, neuzavíráním se před světem. Potřebujeme to my, na osobní úrovni, potřebuje to i církev jako celek.
V textu knihy Paralipomenon se dále píše o tom, jak každý z rodů měl na starosti v Božím domě nebo kolem něj něco jiného, každý měl svůj úkol. I my, každý z nás, máme svůj úkol, své nadání a poslání, něco, v čem jsme dobří, co ovládáme, zvládáme a můžeme tím prospět i druhým. V té různosti se navzájem obohacujeme a společně tvoříme celek. Bůh má pro každého z nás připraven konkrétní úkol, postavil nás do konkrétních podmínek, ve kterých máme svědčit a vydat plody. Je na našem rozhodnutí, je naší svobodou, zda to uděláme či nikoliv. Jsou chvíle v životě, kdy se nám s takovým úkolem jde lépe, jsou chvíle, kdy to moc nejde. Když čteme, že služebníci “zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu” může to znamenat i to, že každý z nás máme “noc”, nemyslím teď čas, kdy spíme, ale noc ve smyslu té noci duše, naší temné, stinné stránky, každý v sobě neseme polaritu světla a stínu, dobrého i toho ne tolik dobrého, žijeme s tím a pracujeme a i v těch našich slabostech, poklescích, přešlapech, stínech – i tady je s námi Bůh, když my jsme a chceme být s ním. Amen!