Kázání pro poslední neděli církevního roku, 25.11.2018

1. čtení: Iz 42, 1 – 4a
2. Epištola: Am 5, 15a. 24
3. Evangelium: Lk 16, 1 – 8a 

Sestry a bratři,

tenhle víkend ty citlivější povahy z nás nelibě přihlížejí akci Black Friday, černému pátku, čili masivnímu výprodeji skladů přeplněných zbožím. To celé se patrně děje proto, aby si obchodníci mohli udělat místo na novou várku zboží, a sice vánočního. Už ta potřeba sama o sobě – vyprázdnit přeplněné sklady za zlomek ceny zboží, poukazuje na to, že vyrobených statků je nadbytek. Nepotřebujeme je, ale nekupme to, když je to tak levné. To, co je ve skutečnosti za tou lácí, nechceme vidět, máme temno před očima, nakupujeme jako smyslů zbavení.
Dobře se zabezpečit do budoucnosti, a provést to pokud možno chytře, je i přáním jedné z hlavních postav v Ježíšově podobenství Lukášova evangelia, které jsme dnes slyšeli. „Na práci nejsem, žebrat se stydím“, říká nepoctivý správce, kterého jeho pán propustil. Správce je tu ovšem svým pánem také na druhé straně označován jako prozíravý. Svévolně snížil dlužní úpisy dlužníků vůči jeho pánu. Možná, že jedna z věcí, které nám dnešní evangelium ukazuje, je i to, jak moc jsme zapleteni do koloběhu nabídky a poptávky v tomto světě, i to, jak složitý tento svět ve věci vztahů je. Co je dobré pro jednoho, druhému uškodí, všichni se starají o svůj prospěch a dobro a neváhají obětovat druhého.
Mnozí lidé touží po úniku z tohoto bludného kruhu, z kolotoče materialismu a komercionalizace, z honu za co nejvyšším ziskem, z boje za větší a lepší výhodný nákup a v tomto smyslu bohatší život. Leckdo trpíme pod tíhou břemene současného konzumu a uvědomujeme si, že pokud se budeme nadále chovat tímto způsobem, nečeká lidstvo žádná, natož pak zářná budoucnost.

Jak tedy máme jednat? Co může každý z nás udělat, chce – li jít cestou spravedlivého a poctivého života krok za krokem? Jak se mohu lidé zapojit do správcovství stvoření? Jak můžeme žít šetrný život, takový, který je založen i na solidaritě s druhými? Možná vám ty otázky připadají banální a máte je již dávno zodpovězené. Ale vzpomeňte si na ně za týden, za dva, za tři anebo na Štědrý večer. A vzpomeňte si na ně i po Vánocích, po Novém roce, na Velikonoce a v létě … koloběh spotřeby, kolečko našich nároků, strachu o to, z čeho budeme živi, zda budeme mít dost a s tím spojené i naše nároky, tady totiž budou, i když dávno opadá jehličí z vánočního stromku.
Vyprávění o nepoctivém správci je pro nás tak trochu záhadou. Těžko po prvním přečtení říct, jaké si z něho můžeme vzít ponaučení. Je to oslava nemorálního jednání? Platí, že účel světí prostředky?

Správce se snaží zajistit si pro sebe dobrou budoucnost. Aby tak učinil, používá ne zrovna obvyklé metody. Jednoznačným vzkazem na konci příbehu je toto: nepoctivý správce je pochválen za svou moudrost. Pojďme se na příběh podívat trochu víc zblízka, abychom zjistili, zda v něm můžeme najít nějaké vodítko k poctivým cestám do lepší budoucnosti.
Z textu evangelia nevíme přesně, jaké finanční závazky pojí bohatého muže a správce jeho majetku. Obecně platilo, že bohatí lidé měli správce svého majetku a pouze chudáci se starali o svůj majetek sami. V příběhu čteme, že k majiteli se dostala zpráva, že správce nenakládá dobře s jeho majetkem, a tak si nechává předložit účty ke kontrole. Správce se právem obává, že ztratí svou práci. A proto využije možnost, jak si zajistit svou budoucnost. Nevezme peníze z pokladny, ani nespáchá nějaký podvod. Mohlo by se stát, že bude nucen vše vrátit ve chvíli, kdy dojde na přepočítávání. Správce jednoduše umaže část dluhů dlužníkům svého pána. Mohli bychom předpokládat, že peníze odebere ze svého, z té části, která mu náleží jako výplata za práci, To se však nestalo. Správce si budoucnost zajišťuje tak, že spoléhá na pravidlo “něco za něco”, teď pomůžu já vám a pak vy mně. Čin postavený výhradně na víře. Snižuje dluhy, které svazují ty nejslabší členy společnosti, dlužníky, aniž by to jeho samého něco stálo. Ti nejslabší a nejchudší na tom vydělají, ale nikoliv proto, že by správce měl s nimi nějaký extra soucit, ale proto, že on sám se snaží na jejich situaci profitovat. Doufá, že skrze tuto laskavost si zajistí vlastní dobré bydlo v domácnostech dlužníků svého pána – bez toho, aby musel těžce pracovat anebo žebrat. Dlužníci jeho pána by měli financovat jeho živobytí díky tomu, že jim odpustí část dluhů – to je jeho plán. Jak vychytralé!
Co to však je za chytrost? Zruší část dluhů dlužníkům – bez jakékoliv záruky, že bude mít skutečně v budoucnosti střechu nad hlavou. Rozdává do poslední chvíle z cizího a budoucnost si zajišťuje na účet svého pána. A pán ho za jeho chování ještě aj chválí, namísto toho, aby jej odsoudil.
Sestry a bratři, Ježíše Krista si mnozí z nás představují hlavně jako učitele mravnosti. On sám říká: “Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky, buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.” (Mt 10, 16) Na druhou stranu jsme mnohdy v pokušení si Ježíše umísťovat do svatozářné bubliny, do které špína světa nepronikne. Ježíš ale vyučoval i skrze nemravná nebo nemorální podobenství. Nebál se mluvit o věcech, se kterými máme mnohdy tendenci si ho vůbec nespojovat, abychom pouhou myšlenkou nepotřísnili jeho jas. Napětí, které v nás podobenství tohoto druhu mohou vyvolat, má sloužit zřejmě ponejvíce k tomu, abychom jednali. Máme totiž omezený čas pro rozhodnutí. Ježíš je nám dobrým učitelem, vyhýbá se výuce podle jediného schématu.
Pojďme se podívat ještě blíž na klíčový bod celého podobenství. Je moudré spojovat skutky solidarity a milosrdenství s osobními zájmy, když se jedná o zabezpečení naší budoucnosti? Je pro nás, pro lidi, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti a touží po dobré budoucnosti, moudré spojovat ochotu pomáhat druhým s vlastními zájmy? Jde to, plánovat své činy tak, aby obě strany zvítězily a měly prospěch?
Dnešní celosvětové problémy – jako jsou klimatické změny a plýtvání nerostnými zdroji – nám to ukazují více než jasně: žádná země si nemůže sama pro sebe zajistit budoucnost. Celosvětové výzvy a problémy můžeme řešit pouze ve spolupráci. Naše “ekonomika” (v původním smyslu – správcovství země) bude udržitelná pouze tehdy, pokud se pokusíme spoluvytvořit ve světě spravedlivé podmínky, ze kterých budou mít prospěch všichni. V takovém případě je moudré a racionální spojovat solidaritu s druhými také s našimi vlastními zájmy – jenom pak můžeme rozvíjet stávající spolupráci a dlouhodobé vazby, ze kterých mají užitek všichni zúčastnění. Pouze tehdy, když obchodní aktivity umožňují budoucnost pro všechny – producenty, obchodníky i spotřebitele – pouze tehdy můžeme všichni plánovat život a budoucnost. Když se spojí síla lidského ducha a osobní zájem v obchodování, pak získáme podstatu toho, čemu se říká sociální podnikání (nebo společná zodpovědnost). Tak se může rozvinout nesmírná vzájemná solidarita. Pro mnohé je tohle nerealizovatelná utopie, nad kterou rovnou mávnou rukou jako nad nedosažitelným snem. Jenže je to sám Kristus, který nás neustále vyzývá k cestě, k nepodléhání malomyslnosti a skepsi. A tak si do nového církevního roku dejme dárek v podobě přání, snahy a závazku – třeba že v té materiální rovině máme na míň, ale v té rovině duchovní a hlavně lidské, pospolité a tvůrčí se budeme snažit a angažovat víc. Amen!

Příspěvek byl publikován v rubrice Kázání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..