texty: 1. čtení: 1Sam 1,20 | 2. čtení: 1Jan 3,1 | Evangelium: Lk 2,41
Bratři a sestry,
dnešní neděle je v liturgickém kalendáři dnem, kdy chceme děkovat za rodinu. Text Lukášova evangelia nám ukazuje celkem běžnou situaci, známou snad z každé rodiny, a tou je neporozumění některému z jejích členů. Můžeme být vlastně klidní – i v boží – svaté rodině – se stalo, že dítě, dvanáctiletý Ježíš, nemůže rodičům vysvětlit svoje počínání, své chování a rodiče ho nechápou. Ježíš Kristus je už ve věku dospívání, ve věku Bar micva, a je puzen něčím, co i jemu samému se vyjasní až později. Ale prostě nemůže v danou chvíli jednat jinak. Ani Marie, Ježíšova matka, tomu nerozuměla, je psáno, že uložila danou situaci ve svém srdci. Příběh nás učí, že jsou věci, kterým v určité době nemůžeme rozumět, život takové paradoxy přináší, některé situace je potřeba uložit hlouběji a nechtít odpovědi hned. Na něco je prostě rozum v danou dobu krátký, stejně jako jsou situace, kdy žádná rada není dost dobrá, a je možné, že na některé události životů, ať už našich, nebo těch, které máme ve svém okolí, vnímáme je a dotýkají se nás tím, jak se dějí, nedostaneme uspokojivou, přesvědčivou či dostatečnou odpověď nikdy. Ne všemu v dané chvíli rozumíme, je dobré to uložit s respektem a důvěrou hlouběji a vyčkat. Uložit a pokusit se nepropadnout skepsi, beznaději, přespříliš se uzavřít. Někdy to může být velmi těžký úkol, v rodinách se mnohdy dějí náročné věci vymykající se vysvětlení, pochopení a logice. Věci bolestné, které se zdráháme přijmout. Uložit něco s respektem na později, to navíc jde tak trochu proti trendu dnešní rychlé doby, kdy už jsme odvykli čekat, trpělivě vyčkávat, když se toho spousta kolem nás děje překotně a technologie nám umožňují rychle a čím dál rychleji žít, jít dál a neohlížet se.
Jednou ze součástí Vánoc je obraz jesliček. Jesličky jsou vlastně krmelcem, v Betlémě místem spočinutí, důvěry a klidu. Rodina, domov, tam, kde jsou naši nejbližší – to je v jistém smyslu takový náš krmelec, kde můžeme sytit potřeby těla i duše, místem, kde si bereme, ale i dáváme. Jesličky o Vánocích nám připomínají, že je potřeba se zastavit. Kdekdo to o Vánocích aspoň na pár dní rád udělá, že vystoupí z každodenního kolotoče a společně se svými nejbližšími kontempluje. To jsou chvíle, kdy může přijít kýžený klid a pohoda, rodinné chvíle ale mohou přinést i neporozumění, konflikt, protože najednou je čas – něco otevřít, řešit dlouho obcházené. Marek Eben trefně v jedné písni zpívá, že betlémská hvězda v sobě skrývá naději příchodu světla do našeho chlíva. Někdy možná naopak o Vánocích vyjde najevo, co jsme všechno v tom rodinném krmelci dlouho zanedbávali a ono to teď vyplavalo. Každý konflikt je nicméně také šancí dostat se ve vztahu hlouběji.
Dnes chceme za rodinu děkovat. Za rodinu, která se v čase různě proměňuje. Přiznám se, že příliš nerozumím pojmu “tradiční rodina”, který dnes docela často slyšíme od různých populistů, ale stále ještě i z církví. Církev měla dlouho víc či méně jen slova odsudků pro lidi, kterým se nepodařilo rodinu udržet anebo pro ty, kteří žili či žijí v rodině méně obvyklé. Může se stát, že se lidé, ať už víc či méně vlastním přičiněním, ale i dílem přirozenosti, osudu nebo prostě okolnostmi, ocitnou mimo tzv. ideál, kterým se právě populisté a církev často zašťiťují, ale církev by takové lidi neměla odsuzovat a vylučovat ze svého středu. Jako živá voda působí letošní vánoční poselství papeže Františka, kde mimojiné představuje netradiční obraz jesliček – Josef uspává malého Ježíška a Marie zatím odpočívá. Symbolika vánočních jesliček a s tím související i dnešní svátek rodiny pro nás mohou být uvědoměním, že scéna z betlémského chlívku nám připomíná, že Bůh přišel k nám, narodil se nám, provází nás životem, je člověkem jako my, stal se člověkem jako jsme my. Že ani den v životě nejsme sami, ať už jsme zrovna na vrcholu, nebo na dně, uprostřed rodiny nebo sami. Bůh v Ježíši Kristu přebývá s námi, s každým z nás. Nemění věci na zavolanou, ale pokud Ho přijímáme, pokud umíme i vyčkat, může změnit všechno. Ježíš o Vánocích vstupuje do našeho života a přebývá-li v našem životě, náš život se obrozuje. A rodí-li se život znovu, zažíváme Vánoce. Amen!