texty: Gn 9, 8-17, Mk 1, 9nn
Bratři a sestry,
postní doba je cesta, čas k prověření stezek, po nichž se touláme a jimiž se ubíráme, abychom našli tu, která nás dovede zpět domů. Postní čas není sbírkou zbožných úkonů, ani závodem s druhými, co všechno si na 40 dní odepřeme a kdo toho zvládne víc, je lepší, ale je dobou, kdy zkoušíme rozlišit, kam se zaměřuje naše srdce. Otázka “kam míří mé srdce?”, resp. “kde jsem a kam směřuji?” je jádrem postní doby. Zkusme se ptát sami sebe, kam mne vede moje životní navigace – k Bohu? Anebo jinam? Žiju k Boží radosti, anebo pro to, aby si mě někdo všímal, chválil mne, obdivoval, abych byl/a na prvním místě …?
Jan Werich říkal: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Možná, že by stačilo, abychom 40 dní prostě jenom byli – sami sebou, podle svého srdce, beze strachu a masek. Podle Boží jiskry v nás. Máme příležitost se nad sebou zamyslet, zda děláme vše proto, abychom dokázali zůstat sami sebou. Přes všechny naše ústupky, pohodlnost a rozumářské argumenty, že to nejde, že se musíme přizpůsobit požadavkům okolí apod., stejně v hloubi duše víme, že to, co je kolem, není ještě to, co by být mohlo a mělo. Něco uvnitř člověku říká, že do jeho života zasahují vetřelci, kteří životní trajektorii ovlivňují ne vždy správným směrem, a že by se s nimi neměl smiřovat. Jenže téměř vždy se nám postaví do cesty nějaká překážka, s kterou si nevíme rady a na kterou naše síly nestačí. Ptáme se, proč to nejde? Jak to, že se s tím nedokážeme vypořádat? Když o tom uvažujeme docela poctivě, dojdeme ke zjištění, že se příliš spoléháme na sebe a málo, nebo vůbec ne, na Pána Boha. Není na něho čas, říkáme si. Ale proč? A kdy bude?
Postní období se opakuje každoročně, a přece je každý rok nové – protože i setkání s ukřižovaným a vzkříšeným Kristem je každý rok nové. Postní období je časem zvlášť příhodným k tomu, abychom se pokusili obnovit chápání křesťanského života jako velkého putování do Otcova domu, cestu domů. Návratem domů končí každé cestování, každý život? S čím se budeme jednou vracet domů a jak?
Postní doba začíná výzvou: “„Obraťte se a věřte evangeliu“” (Mk 1,15). Těmito slovy začal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž ve své dobrotě a moudrosti připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. “Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid.” (Jr 6,16). Amen!