240428_4.neděle po Vzkříšení – neděle Cantate
texty: Ž 33,1.20–22 / Iz 5,1–7 / J 15,1–8
Sestry a bratři,
slyšeli jsme ve druhém čtení část ze starozákonní knihy proroka Izaiáše, která je smutným povzdechem nad marnou snahou mít krásnou vinici. Dotyčný udělal pro svůj záměr vše, co bylo potřeba – vysadil ušlechtilou révu, ale ta se mu zvrhla. Těšil se na úrodu, ale z výsadby nevyrostlo téměř nic. Vzpomněla jsem si na ten text včera, když jsem se vrátila z Litoměřicka a od Velkých Žernosek, z vinařského regionu u Labe. Letošní možná úroda vinařům kompletně, díky velkým teplotním výkyvům, pomrzla, je zničená. Jsou smutní, naštvaní, ale budou pracovat dál, s vírou, že to za rok bude jiné.
Izaiášův text je symbolickou písní, navíc hodně hořkou – o Božím zklamání z člověka, z lidí, protože – a tak je to zapsáno – „Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský a muži izraelští sadbou, z níž měl potěšení.“ Člověk, jemuž dal Bůh svou lásku, hanebně selhal, národ, který si Bůh vyvolil, nesplnil jeho očekávání. „Čekal právo, a hle, bezpráví.“
Tato teskná píseň nad člověkem se vlastně nehodí k názvu dnešní neděle Cantate (Plesejte, zpívejte). Proč jásat, když slyšíme o obrazu lidu, který neunesl Boží důvěru a zklamal? Protože je tu ještě jiný obraz, plný naděje a radosti. Na něm vidíme vinný kmen, který má ratolesti a nad nimi se sklání vinař, který pečuje o to, aby nesly stále víc ovoce. Zatímco obraz vinice podle Izaiáše působí depresivně, tady nás všechno vede k radosti. Bůh to s lidmi nevzdal. Poslal na svět svého Syna, s důvěrou a milosrdenstvím. Ježíš může říct: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“
Symbolické vyjádření pro duchovní cestu – bez spojení s Kristem náš křesťanský život prostě nefunguje. Ratolest patří ke kmenu trvale, ne jen občas a někdy. Stále znovu Kristus mluví o “zůstávání” – „Zůstaňte ve mně a já ve vás.“ Zde už to přesahuje celý obraz kmene a ratolestí. Větev se sama nemůže odloučit od kmene, když je k němu přirostlá, ale člověk může zvlažnět, vychladnout a odpadnout od víry a duchovního života. Usilovat o hluboký vztah k Bohu je cesta, která se děje trvale a zpřítomňujeme si jí každý den ve všem, co děláme. Text nás ujišťuje o Boží péči, tak, aby každá ratolest na tom pravém kmeni vydala plody – „každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější úrodu.“ Boží působení v našich životech každý vnímáme jedinečně. Ne vždy je vše tak, jak bychom si přáli, ne pokaždé jsou vyslyšeny naše modlitby. Mnohé se děje jinak, než bychom si byli vybrali. Ale i to nám v posledku může pomáhat, abychom prohloubili svou duchovní cestu a poznání. I to lze vnímat jako projev Boží péče o nás. Ten, který se o nás stará, není vandal, který ratolesti poškodí, ale ten, k němuž žalmista volá: „Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi, na tebe s důvěrou čekáme!“ (Ž 33,22).
Amen!