Kázání na 10.neděli po sv.Duchu – 28.července 2024
texty: 2. Královská 4, 42-44 / Efezským 3, 14-21 / Jan 6, 1-15
Bratři a sestry,
čtení z Písma vybraná pro dnešní neděli se týkají nasycení – starozákonní text a část z Janova evangelia poukazují v prvním plánu ke skutečnému jídlu, dopis Efezským pak k potravě duchovní. Ale ve všech textech je také mnoho symboliky a přesah k nám, do dnešních dní.
Přenesli jsme se do situace, kdy za Ježíšem šel veliký zástup. Byli to poutníci směřující do Jeruzaléma, aby zde oslavili svátek Pesach, připomínku vysvobození Izraelců z Egypta, vymanění se z područí, ze spoutání – do svobody. Ježíš v té době uzdravoval a lidé jej takto vnímali. Byl pro ně někým, kdo zázračně pomáhá, léčí, a tak se davy chovaly tak, jako se chovají kdykoliv a kdekoliv. Lidsky – ve chvíli, kdy přijde někdo, kdo něčím upoutá, uleví, jdou za ním či za ní. Ježíš se vždy snažil ty, kteří jej následovali, motivovat, aby měli odhodlání a vůli pochopit jeho činy – aby zkusili nahlédnout “za ně” – tedy porozumět SMYSLU toho, co činil a proč. Nevidět jen ten “pouhý” zázrak a u toho fascinovaně zůstat (a pak se zase odvrátit a jít si svou cestou), ale pokusit se nahlédnout smysl Ježíšova konání tak, aby to změnilo i můj život. Moc to nezabíralo. V evangeliích čteme, že sem tam někdo skutečně pochopil, změnil se, viděl skutečný smysl Ježíšova působení, ale dost často také ne. Stal se zázrak, představení skončilo, zpátky do zajetých kolejí.
F.M.Dostojevský v jedné pasáži knihy Bratři Karamazovi popisuje fiktivní rozhovor mezi inkvizitorem a Kristem.Ten Kristu vyčítá, že přišel na Zemi s naivitou, neboť přinesl lidem svobodu jako dar. Ale inkvizice zná lidi lépe než Kristus. Tvrdí, že lidé nakonec svobodou pohrdnou a že půjdou za tím, kdo jim nabídne chléb, to, že “bude líp a to téměř hned a bez práce”. Inkvizitor se nemýlil. Nakonec to vidíme, dnes i tehdy – třeba u Mojžíše, jemuž Izraelci mnohokrát vyčítali, že je vyvedl do svobody a vzpomínali, že jim bylo lépe doma, tedy v otroctví Egypta, ale s hrnci masa a jistotou.
Nasycení zástupů je mimo jiné příběhem o tom, co v našem životě jde a co nejde. Ježíš, když viděl zástupy lidí, které za ním jdou, se ptal Filipa: “Kde nakoupíme chleba?” Dává vám ta otázka smysl? Oni jsou někde na hoře, mimo civilizaci, a přijde tahle otázka. Ano, je to zkouška, píše se to tam. Jak Filip, tak Ondřej dávají Ježíšovi odpověď ve smyslu “nejde to, tolik lidí nenakrmíme”. Oba byli realisté, zhodnotili možnosti a zdroje a logicky došli k: NE, nejde to. Kolik věcí takhle řešíme v našem životě? Kolik nápadů a možných změn zadusíme v zárodku jen proto, že si spočítáme, na co máme, co máme jisté a nevezmeme ani na chvilku v potaz to, o čem se píše v dnešním druhém čtení (listu Efezským), tedy: “ …aby se Duchem posílil a upevnil váš vnitřní člověk a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva …”. U Boha není nic nemožné. Uvažujeme ve stylu “kdybychom měli, dali bychom, zkusili bychom, udělali bychom, rádi bychom, ale …. ”. Ježíš toto uvažování mění. Vychází z toho, co je k dispozici. To „něco“ je víc než nic. Kde je vůle, tam je cesta. Kde je málo, může být víc. Věříme tomu?
Pro početný zástup bylo k dispozici pět chlebů a dvě ryby. To se stalo základem pro požehnání, které později přišlo. Ježíš nás vyzývá – dejte mi k dispozici, co máte. To co máte, Vám požehnám a rozmnožím, byť se to zdá být málo. Zázrak, který se neděje z ničeho, ale z něčeho. Co nám bylo dáno, co umíme, známe, máme, kým jsme… co chceme dát Bohu k dispozici, aby s tím jednal, aby to mohl rozmnožit? Čeho chceme, aby bylo na světě víc? A kde je aspoň to málo? A kde jsme v tom my? Co je v nás? Odpovězme si každý sám, podle toho, jak to vidíme, jen prosím nezapomínejme, že vedle těch logických počtů a realistických zhodnocení je tu pak velký prostor pro víru, Boží zázraky a dění naprosto nelogické, přesto v našem životě a tady za Zemi možné …. Amen!