Zamyšlení a texty

Bohoslužba Slova – zahájení diecézního shromáždění L. P. 2021

(Mluvit řečí našich současníků )

 

Píseň 264: Otče milý, Pane náš

 

Pozdrav, přivítání, uvedení do slavení, chvíle ticha

 

Úvodní modlitba před čtením

Bože mocný, Pane nebe a země, mluvíš k nám ve svědectví proroků a apoštolů a nejjasněji v životě a slově tvého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Požehnej naše dnešní čtení, ať přinese inspiraci dnešnímu setkání i celému našemu životu. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

 

Čtení

Gn 11, 5-9

5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. 6 Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. 7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ 8 I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. 9 Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.

 

L 24, 45-53

45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46 Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48 Vy jste toho svědky. 49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. 52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53 byli stále v chrámě a chválili Boha.

 

Sk 2, 5-11

5 V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, 6 a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. 7 Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? 8 Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: 9 Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, 10 Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, 11 židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“

 

1 K 13, 1

1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

 

Homilie

Sestry a bratři, dnes by to nemělo být „klasické kázání“.  Spíš taková hrst myšlenkových podnětů na téma „mluvit srozumitelným jazykem“. Zrodily se z dialogu a mohly by (doufejme) další dialogy podněcovat.

 

1. Jazyk nejsou jen slova, věty, systém… ale i to (a možná) hlavně to, co je „za slovy“… Co je v nás… ono vnitřní slovo (verbum internum, logos endiathetos). Slova, která říkáme, jsou jen prostředky (vozíčky; vehicula) mezi lidmi.

Můžeme mluvit stejnou řečí a nerozumět si. Jinak mluví staří, jinak mladí… Když jste svědky komunikace teenagerů nebo dvacetiletých, máte pocit, že mluví jiným jazykem… - Když se sejde nějaká sžitá parta a začnou se bavit, je to stejné. Tolik světů! Tolik jazyků! Čím dál tím víc! (A nemusí to být špatně). Ale proto je dnes porozumění tak těžké. Technické možnosti jsou. Jazyková vybavenost se zlepšila a přesto… je těžké si porozumět. Není to záležitost našich srdcí?

 

2. Posláním nás (jako církve) je spoluvytvářet blízkost. A my to až na vzácné výjimky neumíme. „Nemáme na to.“ A přece je to naše poslání. Nelze se ho zbavit. Máme komunikovat Boží slovo – a zároveň vytvářet předpoklad pro komunikaci vůbec. „Nemáme na to.“ A současně bez nás se to nestane. Potřebujeme Ducha svatého. A on „potřebuje“ nás. Jen ten může překonat Babel a vytvářet „blízkost“ (viz známý citát M. Heideggera) a přispět k porozumění. Přispět k zázraku porozumění. Potřebujeme znovu zažít zázrak Letnic. Ale bez nás – bez naší účasti – se to nestane. 

 

3. Z naší strany je k tomu třeba:

- chtít si porozumět (Co opravdu druhý říká? Je to důležité. Protože ten druhý je důležitý.);

- láska, přijetí, nakloněnost k druhému (bez nich to není možné). Skrze druhého zaznívá dar i nárok Boží. Ten druhý – ten jiný – je důležitý pro Boha i pro nás.

- vyjít ze sebe – překonávat naši církevní uzavřenost i jiné formy uzavřenosti (v pověstných „bublinách“), překonávat nedůvěru k člověku, který přichází zvenku a zdá se, že mluví jiným jazykem než my… Bez lásky, bez přijetí- to je velmi obtížné, ba, nemožné. Ten, kdo přichází „odjinud“ a „nemluví naší církevní řečí“ není ohrožením. Je výzvou – někdy hodně těžkou – ale taky šancí pro nás. Díky němu poznáme o něco lépe realitu. Tam nás čeká Vzkříšený.

- být ve svém srdci, aby to, co říkáme mělo váhu, aby naše slova nebyla jen prázdným zvukem, ale nositelem - přepravcem onoho vnitřního slova.

- být v Božím Duchu, aby naše slova vycházela ze Slova a zprostředkovávala Slovo.

 

4. Přemýšlejme o tom:

- Jakou řečí skutečně mluví Bůh?

- Co říká Bůh?

- Jakou řečí mluví naši bližní? Děti, senioři, teenageři, střední generace, mladí? Pravidelní účastníci bohoslužeb; ti, co přijdou jen o svátcích, na svatby, křty, pohřby; ti, co nechodí vůbec?

- Jaké překážky nám brání slyšet naše bližní a mluvit jejich jazykem?

 

(chvíle ticha)

 

Přímluvy se společnou odpovědí

[(z Euchologia biskupa Serapiona z Thmuis (biskupem 340-360 post)- mírně upraveno a doplněno)]

 

Modleme se za nás všechny a za celý svět, neboť Bůh je věrný  a miluje všechny lidi a společně volejme: Kyrie eleison!

 

-Prosíme tě, Bože, za ty, kdo uvěřili a uznali Ježíše Krista za svého Pána; dej, ať jsou ve víře pevní. K tobě voláme: *

 

-Prosíme tě, Bože, za lid této země; buď mu milostiv, zjev se mu, ukaž mu své světlo, aby všichni poznali tebe, nebeského Otce, i tvého jednorozeného Syna, Ježíše Krista. K tobě voláme:*

 

-Prosíme za ty, kdo vládnou; ať je jejich vláda pokojná a přinese tvému lidu mír. K tobě voláme:*

 

-Prosíme tě, Bože, nekonečného milosrdenství, za všechny lidi; rozestři svou dobrotu nade všemi: nad muži i ženami, nad starými i mladými, nad silnými i slabými, nad chudými i bohatými; nade všemi se smiluj a veď je k sobě. K tobě voláme:*

 

-Prosíme tě za ty, kteří jsou na cestách. Ať se jim nestane nic zlého; dej jim bezpečně dorazit k cíli. K tobě voláme:*

 

-Prosíme tě za všechny trpící a nešťastné; dej jim sílu; vysvoboď je ze všeho, co je tíží. Buď ty sám jejich úlevou  a útěchou. K tobě voláme:*

 

-Prosíme tě za nemocné; dej, ať se vyléčí ze své nemoci, a ať jsou zdraví na těle i na duši. K tobě  voláme:*

- - - - - -

Doplněno:

- Prosíme za dar porozumění, abychom slyšeli, co ty říkáš, aby tvé Slovo žilo v nás, i za lásku ke světu a lidem v něm, abychom v našich lidských slovech mluvili Slovo. K tobě voláme: *

 

- Prosíme: požehnej nás, toto naše dnešní shromáždění i všechna shromáždění, která ve tvém jménu konáme. K tobě voláme:*

 

-Prosíme tě za všechny a za všechno, co nosíme ve svých srdcích (chvíle ticha). K tobě voláme:*

 

Neboť ty jsi náš zachránce a náš dobrodinec, ty jsi náš Pán  a Král; a my ti předkládáme své modlitby skrze tvého jednorozeného Syna, Ježíše Krista. Skrze něho ti vzdáváme čest  a slávu v Duchu svatém nyní i na věky věků a k tobě takto voláme: Otče náš….

 

Požehnání

Přijměme požehnání.

Požehnání všemohoucí Boha Otce a mír Ježíše Krista (+) a milost Ducha svatého, ať sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím. Amen.

 

Píseň 335: Jeden Pán, jedna víra, jeden křest