Zamyšlení a texty

Zpět

22. 3. 2020 - Kázání Vratislava J. Marši

Mk 7, 24-37

4. neděle postní (Laetare)

 

První čtení: 1. Samuelova 16, 1b.6-7.10-13

Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“ Když Samuel spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ Tak předvedl Jišaj před Samuela svých sedm synů, ale Samuel řekl: „Žádného z nich Hospodin nevyvolil.“ A Samuel se Jišaje otázal: „To jsou všichni mládenci?“ Jišaj odvětil: „Ještě zbývá nejmladší, ten však pase stádo.“ Samuel Jišajovi poručil: „Pošli pro něj! Nebudeme stolovat, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy pro něj a dal ho přivést. Byl ryšavý, s krásnýma očima a pěkného vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho! To je on.“ Samuel tedy vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A duch Hospodinův se Davida zmocňoval od onoho dne i nadále.

 

Druhé čtení: Efezským 5, 8-14

I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit. Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo. Proto je řečeno: Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.

 

Evangelium: Jan 9, 1-41

Cestou uviděl Ježíš člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená Poslaný.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří jej dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, kdo tu sedával a žebral?“ Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní pak: „Není, ale je mu podobný.“ On sám řekl: „Jsem to já.“ I řekli mu: „Jak to, že se ti otevřely oči?“ Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: »Jdi k Siloe a umyj se!« Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ Řekli mu: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedou toho, který byl dříve slepý, k farizeům; toho dne, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla totiž sobota. Proto se ho farizeové znovu dotazovali, jak nabyl zraku. A on jim řekl: „Položil mi bláto na oči, umyl jsem se a vidím.“ Někteří z farizeů říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní naopak říkali: „Jak by mohl hříšný člověk činit taková znamení?“ A došlo mezi nimi k roztržce. Řekli tedy znovu tomu slepému: „Za koho ty jej pokládáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé nevěřili, že byl slepý a že prohlédl, dokud si nezavolali jeho rodiče a nezeptali se jich: „Je to váš syn, o němž říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že nyní vidí?“ Rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Jak to, že nyní vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, také ne. Jeho se zeptejte, je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To řekli jeho rodiče, protože se báli Židů, neboť Židé se usnesli, aby ten, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto řekli jeho rodiče: „Je dospělý, zeptejte se ho!“ Zavolali tedy ještě jednou toho člověka, který byl dříve slepý, a řekli mu: „Vyznej před Bohem pravdu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ Odpověděl: „Je-li hříšník, nevím; jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“ Řekli mu: „Co s tebou učinil? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Již jsem vám to řekl, ale vy jste to nevzali na vědomí. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něho: „Ty jsi jeho učedník, ale my jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli. Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit.“ Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříchu, a nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane,“ a padl před ním na kolena. Ježíš řekl: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: »Vidíme.« A tak zůstáváte v hříchu.“

 

Verš k obětování: Žalm 135, 6a

Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi.

 

Verš k požehnání: Jan 9, 11

Pán udělal bláto a potřel mi oči. Umyl jsem se a vidím. Uvěřil jsem Bohu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pandemie jako příležitost a výzva?

 

1.               1 S 16, 1b.6-7.10-13

2.              Ef 5, 8-14

3.              J 9, 1-41

4.             Ž 135, 6a

5.              J 9, 11

 

Přátelé v Kristu!

Svět kolem nás vypadá úplně jinak než před dvěma týdny. To, co se nám zdálo důležité a neodkladné, tak se nyní jeví jako nedůležité a nicotné. Světová pandemie koronaviru ukazuje, kterak naše civilizace je křehká a zranitelná. V mnohý zemích se hroutí zdravotnictví, státní systém se zde často jen omezuje na fungování základní infrastruktury. I v naši zemi jsme omezeni na svobodě, mobilizují se zdroje, abychom nákaze mohli co nejlépe odolávat. Jsme vykolejeni z našich běžných životů. I církve fungují v režimu, který doposud v moderních dějinách nepoznaly.

A jako v každé krizové době se objevují lidé, kteří začnou šířit zvěsti, že to, co nyní prožíváme, tak je trest Boží za naši nevěru, popřípadě, jak jsem se s tím setkal, je to naplnění dávného proroctví, které se nyní naplňuje. Přichází apokalypsa a konec světa! Přichází poslední soud, přichází Kristus, a kdo není připraven, tak bude hozen do plamenů pekelných…. A aby byla tomuto tvrzení dána váha, tak je podpořeno několika vytrženými citáty z knihy Janova zjevení.

Ne, nic nechci nic zlehčovat. Ale právě dnešní evangelní příběh nám ukazuje, že Bůh je jiný, než se nám snaží mnozí namluvit.  Celý dnešní příběh se točí kolem Ježíše a uzdravení slepého. Vstupme tedy do tohoto příběhu.

Ježíš u cesty potkává člověka slepého od narození. A v souladu s tehdejší vírou se ho učedníci ptají: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?"(J 9, 1b) Jinými slovy, ona slepota je trestem za hřích onoho slepého nebo jeho rodičů? Ježíš však odpovídá pro učedníky nečekaně: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. (J 1, 3) A následně slepého uzdravil tak, že ze sliny udělal bláto, potřel jim oči a poslal ho k rybníku Siloe, aby se umyl. A slepý? Slepý se uzdravil!

Jinými slovy. Hospodin není nemilosrdný Bůh, který bez milosti trestá hříšníky. Naopak. Posílá Ježíše, aby skrze něho nám bylo odpuštěno a my uzdraveni. Ježíš je naše šance. Šance k novému vztahu k Otci, k novému životu, který se logicky promítá do mého vztahu k lidem i k světu kolem nás.

Málokdo je schopen říci „z fleku“, že od této chvíle je věřícím na 100%. Když se podíváme na onoho slepého, tak během následujících událostí je vidět, kterak se jeho víra vyvíjí a prohlubuje.

Ježíšův čin totiž vyvolal poprask. Zachoval se v rozporu s dobovými náboženskými zvyklostmi. Vždyť byla sobota, den odpočinku, kdy se nesmí pracovat… Ježíš ale lásku k člověku, pomoc člověku, staví nad náboženské předpisy.

Uzdravený slepec je postaven před farizeje, kteří jsou pobouřeni a hned Ježíše označují za hříšného člověka, a že není od Boha. Uzdravený slepec nejprve po pravdě odpovídá, že ho uzdravil člověk jménem Ježíš.

Před farizei, v rámci jejich roztržky. na otázku za koho Ježíše považuje později odpovídá: „Je to prorok“. 

Farizeové se snaží „vypáčit“ nějaké informace od jeho rodičů. Ti ze strachu mlčí a přehazují odpověď na svého syna: „Je dospělý, zeptejte se ho!“

Farizeové se znovu obrací k uzdravenému. A zde se odvíjí dialog, ve kterém u něho dochází k poznání víry. Tváří tvář farizeům, kteří se staví na jedné straně do pozice „majitelů pravdy“, že oni jsou učedníci Mojžíšovi, na straně druhé, ale zároveň přiznávají, že neví odkud Ježíš je (zda od Boha či nikoliv), dává odpověď, která je i zároveň vyznáním: „To je právě divné: Vy nevíte odkud je - a otevřel mi oči!  Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.  Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového UČINIT.“ (J 9, 30-33)  Farizeové po této odpovědi ho doslova vyhnali.

Následně potkává Ježíše, který mu pokládá otázku: Věříš v Syna člověka?“ (J 9, 35b) Zde si připomeňme, že pojem Syn člověka je označení zaslíbeného Mesiáše. A onen uzdravený se ptá: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" (J 9, 36). Ježíš mu na to odpovídá: „Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."(J 9, 37) A onen uzdravený dochází ve víře k plnému poznání a vyznává: VĚŘÍM, PANE“, a padl na kolena.“ (J 9, 38)

Přátelé v Kristu!

Víra je dar… Dar, který se rozvíjí, když máme otevřené srdce. Všimněme si! Ježíš k onomu slepému přichází z vlastní iniciativy. Jedná sám aktivně vůči člověku. Stejně tak k nám, v našich životech, Hospodin v Kristu vychází neustále vstříc. Chce to mít jen otevřené srdce…

Ne, nikdo nemá již od počátku pevnou víru jako skála. A budeme-li poctiví, tak musíme přiznat, že takovou víru nebudeme mít ve své lidské slabosti nikdy. Ale onen uzdravený slepec prošel následujícím poznáním: člověk Ježíš prorok člověk od Boha s mocí Syn člověka.

Je to cesta, výzva i pro nás, abychom si ji prošli i my. Právě v této době. Vezměme tuto těžkou dobu jako výzvu. Výzvu od Hospodina, aby každý z nás provedl „inventuru“ svého vztahu ke Kristu.

Vzpomeňme na to, když Samuel byl pověřen, aby pomazal nového krále místo Saula. Samuelovi, když přišel k Jišajovi Betlémskému, z jehož rodu si Hospodin vyhlédl nového krále, tak tzv. padl do oka Elíba, protože byl vysoké postavy a měl i patřičný vzhled. Ale tehdy mu Hospodin řekl: „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." (1 S 16, 7b) A tak za krále byl pomazán ten, kterého by nikdo nečekal, totiž David, který pásl stádo.

 Zkoumejme tedy svá srdce. Zda Krista nemáme jen ve svých ústech, ale v srdci, srdci nám chybí…

Z  dnešního evangelia si můžeme vzít k poučení další poznání. A to, že žít podle Krista a s Kristem, znamená procházet zkouškami. I onen uzdravený slepec musel svoji neuměle poznanou víru před farizei obhajovat, byť byl pak i pro ni vyhnán.

Být Kristův znamená, že se stáváme světlem v tomto světě. Znamená mít odvahu pojmenovat věci pravým jménem, byť většině se to nebude líbit, byť to bude na úkor mého osobního prospěchu.

Apoštol Pavel v listu do Efezu píše: „I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán učinil světlem. Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda;  zkoumejte, co se líbí Pánu.  Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem.  Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.  A kde se rozjasní, tam je světlo.“ (Ef 5 8-10.13)

Přátelé v Kristu!

Co udělal uzdravený slepec, když poznal v Ježíši Syna člověka? Vyznal ho a padl na kolena. Využijme těchto dnů, kdy jsme uzavřeni do svých domovů a padněme na kolena. A zkusme se zamyslet, jestli tato zkouška není příležitostí, abychom se v pokoře vrátili ke Kristu a k hodnotám, ke kterým nás vede, a které nejsou ani třebas z tohoto světa, ale o to jsou cennější.

Zda ona pandemie není příležitostí, abychom se vrátili k pokoře. K pokoře ke stvoření, jehož jsme součástí. Neboť jak se ukazuje, tak naše civilizace budovaná pouze na míře zisku a spotřebě, je velmi zranitelná a podobá se stavbě postavené na písku.

Je to příležitost podívat se na nás a na svět z odstupu, kterého  za normálních okolností nejsme schopni, protože nemáme čas, abychom se zastavili a zamysleli sami nad sebou a svým vztahem k Hospodinu.

 

Přátelé v Kristu!

Modleme se, abychom i my prohlédli jako onen slepec. Abychom získali to, co on. Totiž nejen zrak fyzický, nýbrž i zrak duchovní. Protože, jestliže ho získáme, budou o nás platit slova apoštola Pavla: „Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.“ (Ef 8, 14)

                                                                                                      AMEN

Psáno 22. 3. 2020;  4. neděle postní (Laetare)