Zamyšlení a texty

Letní knihovnička... | Petr Šandera

Walter Brueggemann

Bible a postmoderní představivost. Písmo jako scénář života.

Praha Vyšehrad 2016

Waltera Brueggemanna (nar. 1933), amerického evangelického teologa a biblistu, lze bezesporu počítat mezi nejvýznamnější současné americké starozákoníky. Jeho přístup lze negativně označit jako kritiku klasické historicko-kritické metody, pozitivně jako rétorickou kritiku. Nedávno se mi dostalo do rukou české vydání jeho drobné knížečky „Bible a postmoderní představivost. Písmo jako scénář života.“ (Praha Vyšehrad 2016). Na cca 150 stránkách Walter Brueggemann představuje svá základní teologická a filosofická východiska. Kniha mne doslova nadchla. Poskytla mi množství úlevné a osvobozující inspirace. Vřele doporučuji nejen těm, kdo kážou a vykládají při různých příležitostech Písmo, ale také všem, jimž není lhostejný osud biblického poselství v církvi a ve společnosti.

Po důkladné analýze současné situace (rozpad moderny v oblasti morálně-teologické i ekonomicko-politické)  se autor zabývá otázkou, jak dnes pracovat s Biblí a vykládat ji.

Jak naznačuje již název knihy autor přistupuje k Bibli jako k „odvážnému alternativnímu rozvrhu světa.“ Bible tak má obrovský potenciál podnítit lidskou imaginaci. Základní přístupy aplikuje na konkrétních textech a tématech Starého zákona.

Bible dává člověku odvahu vidět svět novým způsobem („vzdorosvět evangelijní představivosti“). Jde o to, co biblický text „udělá se čtenářem“. Velmi mne např. oslovil mimo jiné obraz Písma jako „hromady kompostu“, který poskytuje „materiál“  k novému životu (105). Bible v mysli pozorného čtenáře -posluchače vytváří živiny  k novým formám života.

Walter Brueggemann píše svěžím, čtivým a poutavým jazykem. K jeho stylu patří také mírná provokativnost. Zaujme a podněcuje. Je to knížečka, kterou nestačí pouze přečíst a odložit, ale vracet se k ní a promýšlet ji. Tato knížečka vrcholí „Devatenácti tezemi aneb vzdoroscénářem“ (s. 141-151). Posledních pět tezí se zabývá podobou a smyslem farářské služby v současné době. Jedna z posledních vět knihy zní: „Ve farářské práci nejde o to, aby vzkvétala církev, ale aby svět mohl žít (a ne umírat) a radovat se (a nehrbit). Pouze církev ve svých lepších dnech – a také synagoga a mešita ve svých lepších dnech – mohou světu  zprostředkovat onu vznětlivou svatost, nastolit onu víceznačnost a v této víceznačnosti s nadějí na obnovu vydržet. A pak už jen čekat.“ (cit. str. 151). 

Nacházíme se ve stejné situaci a řešíme stejné otázky. Možná nám přístup Waltera Brueggemanna pomůže najít novou inspiraci a život. Jsem přesvědčen, že ano.  

Emanuel Lévinas

Etika a nekonečno

Praha OIKOYMENH 2009

Již delší dobu ji mám na pracovním stole připravenou ke čtení. Jedná se o sborník drobnějších textů Emanuela Lévinase (1906-1996), francouzského židovského filosofa a náboženského myslitele  litevského původu). Autor úžasným způsobem interpretuje myšlenky talmudických rabínů a pozdějších vykladačů židovské tradice ve filosofickém kontextu. Některé texty jsou obtížnější a vyžadují velkou pozornost (několikrát opakovat), jiné jsou snazší. Osobně mne zaujala studie „Zjevení podle židovské tradice“ (str. 64nn). Pár myšlenek na „ochutnání“: „Text (=Písma) všude vyzývá jít dál za přímý smysl... Slovo Boží má bezpočet významů... Celek pravdy vzniká z přínosu mnoha lidí: nositelem tajemství textu je jeden každý poslech... Náboženský akt naslouchání zjevenému slovu se ztotožňuje s diskusí, jež chce zůstat  ve své problematice co nejodvážněji otevřená...“ Toto naslouchání má pochopitelně jedinečný duchovní i etický nárok. Jedinečnost posluchače s sebou nese i jedinečnou odpovědnost za druhého.

Z dalších textů uvedu ještě dva. První se zabývá stvořením člověka k obrazu Božímu v publikaci  Rabiho Chajima z Voložinu vydané pod názvem Nefeš ha-Chajim v roce 1824 ve Vilně (dnes: Vilnius) („K obrazu Božímu“ podle Rabiho Chajima Voložinera“ str. 85nn). Pozoruhodná a pronikavá interpretace spojující prvky talmudické i mystické tradice židovství s filosofií!

A do třetice pojednání o státu v židovské tradici nazvané „Stát Caesarův a stát Davidův“ (str. 102) obsahující zajímavé – a v současnosti aktuální téma – vztahu náboženských tradic k politice, nároků na politiku a politiky kladených a také téma politiky a myšlenky Mesiáše.

Vím, že se jedná o náročné texty. Ale možná právě letní měsíce nabízejí více času a klidu věnovat se takovým zásadnějším a náročnějším textům. Četba takových textů přináší mnohou námahu, ale taky radost z otevírání se nových obzorů a souvislostí. V době narůstající povrchnosti a zjednodušování může být takový ponor nesmírně osvěžující.

Steven Levitsky a Daniel Ziblatt

Jak umírá demokracie (orig. How Democracies Die)

Praha Prostor 2018

Další tip nabízí z oblasti politologie. Jedná se o bestseller podle hodnocení New York Times. Název zní poněkud depresivně. Autoři, odborníci a profesoři renomovaných amerických univerzit, se zabývají otázkami slabin a ohrožení demokracie. Steven Levitsky (nar. 1968) se zabývá problematikou demokracie a autoritářských režimů Latinské Ameriky. Daniel Ziblatt (1972) se specializuje na procesy demokratizace a jejího rozpadu v Evropě od 19. století do dneška.

Bezprostředním podnětem vedoucím ke vzniku této knihy byl šok ze zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA (2016), ale také nárůst populistických tendencí ve světě (brexit) i autoritářských režimů.

Je to i naše realita. V době, kdy toto píšu, jsme svědky neuvěřitelného ignorování pravidel demokratického státu ze strany nejvyšších představitelů České republiky (začátek července L. P. 2019). Jak napsala výstižně s ohledem na americké poměry Jennifer Szalaiová v The New York Times, „ ,Jak umírá demokracie´ je srozumitelný a nezbytný průvodce současným světem.“ Ano, bohužel. Ovšem smyslem knihy není děsit, nýbrž poukázat na „mechanismy“ působící nenápadně  a skrytě sesuv od demokracie k autoritářskému státu. Demokracie bývá ohrožena v různých dobách. Nezačíváme to poprvé. I když naše doba má svá specifika (vliv sociálních sítí, nebezpečí manipulace). Důležité je poučit se z dějin. Co si lze odnést? Nespolupracovat, nevyužívat spojenectví populistických autoritářů pro vlastní politické cíle, dávat přednost demokracii před krátkodobým stranickým zájmem, držet pravidla. Obrana demokracie klade velký nárok na občany (občanská společnost), ale také na politiky. Jsou chvíle, kdy je potřeba projevit odvahu.

Myslím, že v naší vyhrocující se situaci třeba dávat velký pozor, bránit demokracii, ale také poučit se a snažit se porozumět tomu, co se děje a co současná chvíle vyžaduje. Letos budeme děkovat za 30 let svobody a demokracie v naší zemi. Jako přípravu na toto poděkování si můžeme přečíst „Jak umírá demokracie“ - ne, abych se děsili návratu totality, ale pochopili, co to ta demokracie je a co pro ni můžeme udělat i my jako občané a křesťané.   

Fabrice Hadjadj

Když je všechno na cestě ke zkáze. Úvahy o konci a cíli kultury a modernity.

Brno CDK 2019

A ještě jedna dobrá zpráva. V červnu vyšel v Brně (CDK) překlad další (druhé) knihy francouzského filosofa, teologa, spisovatele a dramatika Fabrice Hadjadje (nar. 1971) s optimistickým názvem „Když je všechno na cestě ke zkáze. Úvahy o konci a cíli kultury a modernity.“ Těším se na hluboké myšlenky vyjádřené svěžím, neotřelým a poutavým způsobem.

Dobrou zprávou je, že kniha mohla vyjít díky podpoře 236 dárců, kteří její vydání pomohli v rámci crowdfundingové sbírky na Startovači zafinancovat.

Ladislav Zibura

Pěšky mezi buddhisty a komunisty.

Brno BizBooks 2016

Na závěr něco „lehčího“ na prázdniny. Slovo „lehčí“ používám s nadsázkou. Nejde jen o pouhý cestopis. Dotýká se totiž něčeho velmi zásadního a současně aktuálního. Mezi lidmi je rozšířen strach z toho, kdo je odjinud (xenofobie). Doslova paralyzuje naši společnost a činí ji náchylnou nechat se manipulovat domnělými ochránci před nebezpečím cizinců. Setkání přes hranice kultur může být náročné a riskantní, ale taky nejspíš ukáže, že k sobě jako lidé máme přece jen blíž, než bychom si mysleli. Také právě o tom je tato kniha.

K četbě mne nepřímo inspiroval jeden z mých synů. Rád cestuje a miluje dobrodružství. Přál si nějakou Ziburovu knížku k narozeninám. Zaujala mne tak moc, že jsem si ji sám taky nakonec přečetl. (A chystám se na další.)

Autor (*1992) popisuje vtipným způsobem svou zkušenost z pěšího putování Nepálem a částí Číny (mezi Čengdu a Xi´anem) bez znalosti místních jazyků, při němž zažil bezpočet nejrůznějších setkání s místními obyvateli.

Místo pojednání o knize uvedu citát: „O myšlence vzájemného respektu a pochopení mezi kulturami můžeme dlouze diskutovat. Jen těžko ji budeme realizovat mezi lidmi, kteří se navzájem vůbec neznají. A myslím si, že Evropan, který přespí u ochotných lidí v obýváku, je dobrou vlaštovkou nové doby. Jak Evropan, tak jeho hostitelé totiž zjistí jednu zásadní věc – jsou si bližší, než očekávali. Není to věc, kterou by mohli vyčíst z knih nebo vidět v televizi. Musejí ji prožít...“ (Kapitola „Utápím se v blátě“)

Tak přeji pěkné léto a dobré počtení.